Americký autor James Patterson (*1947) je velmi produktivním tvůrcem – pro děti napsal například sérii Můj nejhorší školní rok či Lovci pokladů, dospělým je určena známá série detektivek s Alexem Crossem nebo právě „Dámský vyšetřovací klub“. A to zdaleka není vše. Aby Patterson zvládal zpracovávat své neutuchající náměty, má kolem sebe mnoho spolupracovníků, takže jeho jméno zaštiťuje vlastně celou autorskou dílnu. Pod novinkou s názvem Osudná třináctka vydanou v českém překladu v nakladatelství Alpress tak můžeme najít i nenápadně zmíněnou spoluautorku Maxine Paetro. Jde o novinářku, která zřejmě do knih vnáší přesvědčivý ženský element.

Čtyři kamarádky mají v Osudné třináctce plné ruce práce. Claire dojde při ohledání mrtvých u autonehody k přesvědčení, že šlo o násilnou smrt. Přivolá Lindsay a ta potvrdí její podezření. Zřejmě tu šlo o výbuch bomby zvláštního charakteru – oběti ji měly umístěnou v žaludku! Mikro kapslová výbušnina byla vložena do hamburgeru, který si daly rychlém občerstvení. Kdo má zájem poškodit jméno řetězce? A kolik bomb se ještě skrývá v hovězím karbanátku?

To Cindy má jiný problém – ráda by ulovila pořádného „sólokapra“ pro svoji kriminalistickou rubriku. A tak se pouští po horké stopě šílené vražedkyně Mackie Moralesové, aby s ní udělala exkluzivní rozhovor. Jenže to vypadá, že z lovce se snadno může stát kořist…

A to, i když si vyrazí na líbánkovou plavbu jako Yuki se svým novomanželem Bradym, Lindsayiným šéfem. Na palubě lodi je totiž čeká nejen úchvatný pohled na polární záři, ale také boj o holý život ve spárech nelítostných pirátů!

Pokud máte také pocit, že na jednu nepříliš objemnou knihu (zhruba 300 stran), je tu nějak mnoho zápletek, pak vězte, že výčet ještě ani není úplný. Měla jsem pocit, že James Patterson tentokrát v zájmu akčnosti poněkud přestřelil. Jak se říká: „Mnoho psů zajícova smrt“ a bohužel u Osudné třináctky to platí. Psi jsou v tomto případě zápletky a zajícem, který to nepřežil, napínavost příběhu. Ano, já se u čtení takto nabité knihy nudila.

Autor ve snaze udržet čtenářovu pozornost vždy po několika kratičkých kapitolách (obvyklá délka jedna dvoustrana) přepínal od jedné členky „Dámského vyšetřovacího klubu“ ke druhé, od jedné akce na druhou, a výsledek pak působil přesně obráceně. Roztříštěný děj mi nedopřál soustředit se na linku příběhu, a tak jsem se ani nemohla nechat napínat, jak jsem u detektivky zvyklá.

Výsledek mě hodně zklamal, přestože se autor (autoři) snažil, seč mohl. Vtipné dialogy i ataky na hlavní představitelky tak vyzněly na prázdno. Mnohem více mě zaujala kniha Neznámý soupeř nebo již zmiňovaný první díl autorovy dětské série Lovci pokladů, u nich jsem se rozhodně nenudila.

Pokud nemáte ještě žádnou zkušenost s knihami Jamese Pattersona, tak určitě nevolte jako první Osudnou třináctku, abyste po jejím přečtení s vaničkou nevylili i dítě. Kvůli jedné nepodařené knize by nebylo dobré autora zavrhnout. To nečiním ani já. Počkám si na překlad nějakého dalšího titulu a třeba si u něj spravím chuť. Věřím tomu…

Související knihy

Patterson, James

Alpress, 2015