Přinášíme Vám ukázku z knihy Stroj na smrt,
kterou vydalo nakladatelství Cosmopolis.

Nicholas Irving začínal profesně coby obyčejný mariňák a postupem času se propracoval až na pozici špičkového odstřelovače. Ve svém memoáru se ovšem nezabývá pouze úspěchy a vítězstvími, ale také temnou stránkou s nimi úzce související. V jeho případě se jedná o noční můry a posttraumatický stres, který následně vedl i k alkoholismu. Z jeho vyprávění je zřejmé, že úspěšná mise a třicet tři obětí si musí nutně vybrat svou daň, nicméně není přípustné stresu podlehnout.

Ukázka z knihy

V mnoha ohledech jsem byl tím nejméně pravděpodobným kandidátem na to stát se tím chlápkem známým jako „Stroj na smrt“. Slyšel jsem sám o sobě a svých smělých činech mnoho příběhů. Je pravdou, že v armádě se daří mýtům a legendám. Musel jsem se smát, když jsem slyšel, že mi je některými přičítáno více než sedm set zásahů. Ne že bych nechtěl tímto způsobem přispět k tomu, aby mí kamarádi ve zbrani zůstali v bezpečí, nicméně je důležité držet se reality. Realita je třicet tři. To je důvod, proč jsem chtěl napsat tuto knihu a podělit se s čtenáři o své zkušenosti.

(…)

Jako mladý jsem si válku představoval romantičtěji a později byl svědkem její krutější reality. Na těchto stránkách se s vámi podělím o příběhy, které odhalují, že Stroj na smrt je mnohem složitější a komplexnější než jen jméno a číslo. Doufám, že při tom také můžu vzdát hold mužům, které jsem znal a kteří přišli o své životy, a také bezpočtu těch, kteří podstoupili krajní oběti. Jak jsem řekl, měl jsem štěstí, že se můj čas, na který jsem byl vyslán do Iráku, a zejména také můj čas strávený v Afghánistánu v roce 2009, překrýval s obdobím zvýšené aktivity. Úspěch je záležitostí využitých příležitostí. I když mám na kontě všechny ty zásahy, vím, že bych nyní neměl co vyprávět, nebýt nezměrného množství  ostatních lidí, kteří zajistili, že jsem se mohl při nasazení do akce předvést. Jim a mnohým dalším, o jejichž přispění jsem neměl možnost se dozvědět, patří mé poděkování.

Irvingův příběh je stejně tak fascinující, jako je krutý. Popis armádních zvyků a výcviku není nijak přikrášlen, a jak Irving sám popisuje, po určitě době přestává odstřelovač při střílení lidí cokoliv cítit a pouze následuje pokyny velitele.

Něco upoutalo můj neklidný pohled. Zahlédl jsem pod sebou pohyb. Pod hromadou přikrývek na podlaze spala celá rodina. Viděl jsem mrkající bělma několika párů očí. Vypadalo to, jako by ke mně vysílaly nějaké sdělení. Na vteřinu jsm zauvažoval, jestli by třeba Pemberton nedokázal takové signály interpretovat, ale byl jsem si jistý, že ne. Bylo vlastně dost jisté, že ani ti Afghánci pode mnou ne. Já sám jsem použil jiný druh sdělení, abych se vyjádřil zcela jasně. Velice pomalu jsem zavrtěl hlavou a přiložil si prst na ústa. Poklepal jsem také na hlaveň své zbraně, ale nemyslím si, že tato připomínka byla skutečně nutná.

Rozčarování ovšem není primární tématem této knihy. Irving je vojákem plným hrdosti, vděčnosti a sebereflexe; vlastností, které se velmi jasně odrážejí na stránkách Stroje na smrt.

Poprvé jsem o sobě slyšel mluvit jako o Stroji na smrt po jedné operaci ne moc odlišné od té, kterou jsem právě popisoval. To pojmenování se mi zalíbilo a začal jsem na něj být patřičně hrdý, ale později jsem začal přemýšlet o některých věcech, které jsem udělal a zažil a které mě dostaly do pozice, jež mi toto uznání přinesla. Jak jsem řekl, byl jsem v mnoha ohledech tím nejméně pravděpodobným kandidátem, ale zároveň někým, kdo je předurčen k tomu být odstřelovačem. Pocházím z vojenské rodiny, četl jsem knihy a sledoval filmy, které oslavují odvážné činy vojenských hrdinů minulosti.

Chcete-li, můžete si přečíst celou ukázku. Této knize jsme se také již věnovali v článku a recenzi.

Nakladatelství Cosmopolis vzniklo na jaře roku 2015 a je součástí zavedeného nakladatelského domu Grada. Logo značky v sobě zahrnuje hned několik významů: hřbety stojících knih, živoucí město a rytmus. Přináší tak svým čtenářům knihy z celého světa, zahraniční i českou beletrii všech žánrů, a současně drží prst na tepu doby. Pestrou skladbu žánrů (od detektivek a thrillerů přes humor až po čtení pro ženy) ilustruje také motto redakce: knihy všech barev.

Související knihy

Brozek, Gary – Irving, Nicholas

Cosmopolis, 2015