Alespoň se nás o tom snaží přesvědčit Michaela Klevisová ve svém novém románu s názvem Ostrov šedých mnichů. Malý holandský ostrov Schiermonnikoog v Severním moři jí posloužil jako Agathě Christie rodinné sídlo – tedy ohraničil uzavřenou společnost, v níž někdo tají pravdu a má na rukou krev. Ale kdo? To už zůstává otázkou pro detektiva.

Bývalý televizní moderátor Johan Rutten, který je jedenáct let mimo branži, dostal novou šanci se zviditelnit v televizi. Jeho pořad má být věnován nevyřešeným úmrtím. Začít by chtěl jedenáct let starou vraždou ženy na ostrově, kam se vrací z Čech, kde žije se svojí druhou ženou Ingrid, každé léto na dovolenou. Sotva však stačí promluvit s manželem mrtvé a jejím otcem, je zavražděn on sám.

Případu se chopí místní policie. Ingrid Ruttenová cítí, že ji podezřívají, a tak požádá o pomoc svého kamaráda Josefa Bergmana, kriminalistu z oddělení vražd. Sice se rychle jejího pozvání chytne jako stébla, které ho má vytrhnout z neřešitelných situací v Čechách, ale mimo okruh své působnosti jí může nabídnout jen morální oporu. Nebo možná i něco víc. Ale protože neovládá místní jazyk, nezná prostředí a nemá přístup ke všem technickým vymoženostem, bude to mít zatraceně těžké…

Josef Bergman je průvodním znakem detektivek z pera Michaely Klevisové asi jako komisař Maigret knih George Simenona. Tentokrát mu však přisoudila roli amatérského detektiva, v níž musí být ještě více vnímavý, aby případ rozlousknul. Kupodivu se mu toulky po nekonečných, studených plážích ostrova zalíbí a i s omezenými pravomocemi je schopen se dobrat pravdy.

Po románech Kroky vraha, Zlodějka příběhů a Dům na samotě Michaela Klevisová (*1976) na čas opustila detektivní žánr a trvalo čtyři roky, než se k němu v Ostrově šedých mnichů vrátila. Ovšem svůj pisatelský talent rozhodně nenechala zahálet – v mezičase vydala dvě knížky kočičích povídek – Čekání na kocoura a Kocour z Montmartru.

Zřejmě potřebovala pro napsání další detektivky dostatek času na vytvoření nové spletité sítě, kterou její příběhy mají. Vždycky totiž píše tak, aby čtenář měl pocit, že všechny její postavy jsou podezřelé ze zločinu. Proplétá jednotlivé touhy, motivy a nedostatečná alibi takovým způsobem, jako by se sama nemohla rozhodnout, kdo vlastně tím vrahem je. Řešení je pak obvykle velice překvapivé, ale logické.

Autorka umí výborně nakládat s jazykem a všechny její knihy jsou velmi čtivé. Možná méně akční, i když se jen výjimečně spokojí pouze s jednou mrtvolou, možná pro někoho trošku rozvláčnější, ale v závěru se vždy prokáže důležitost každého zmíněného detailu. Vše do sebe zacvakne jako jednotlivé dílky puzzle a složí zlověstný obraz lásky a nenávisti vyhnané až do krajnosti.

Michaela Klevisová navíc nikdy nejde jen po povrchu, ale s každou postavou pracuje do hloubky. Čtenář tak pozná detailně život na ostrově, lidi, kteří na něm žijí, okusí jejich touhy a odhalí ty, kterým láska k penězům úplně oslepila srdce a zatemnila rozum.

Rozmanité postavy tak najdeme na ostrově Schiermonnikoogu – dobré i zlé, protřelé i naivní, neschopné vymanit se z rodinných tradic a vzorců chování. Myslím, že právě pro tuto psychologickou hloubku a výbornou strategii, s níž svoje knihy píše, získává Michaela Klevisová opakovaně ocenění pro nejlepší českou detektivku.

Rozhodně si román Ostrov šedých mnichů vydaný nakladatelstvím Motto můžete přibalit do prázdninových zavazadel. Přímo z něj dýchá dovolenková atmosféra, pravda trošku prosycená nejen vůní moře, ale také krví. Chcete-li vědět, kdo je vrahem, můžete se na holandský ostrov Schiermonnikoog vypravit nejen prostřednictvím románu Michaely Klevisové, ale i – třeba pod dojmem z knihy – na dovolenou.

Související knihy

Klevisová, Michaela

Motto, 2015