Květen 2015 byl pro Knižní klub příležitostí k již třetímu vydání knihy Dítě číslo 44 (Child 44, 2008) od Toma Roba Smithe. Překlad pochází od Josefa Hanzlíka.

Tom Rob Smith je britským autorem, jenž se narodil v Londýně v roce 1979. Svůj první román, jímž je právě Dítě číslo 44, vydal v roce 2008. O rok později představil navazující román The Secret Speech (Utajovaný projev, česky 2011 a 2015) a o další dva roky později, tedy v roce 2011, vydal třetí pokračování s názvem Agent 6. V roce 2014 pak představil svůj zatím poslední román The Farm (Farma, české vydání se připravuje na rok 2016), psychologicky orientovaný příběh plný zamyšlení a úvah nad mentálním zdravím a psychózami.

Dítě číslo 44 je strhující sondou do stalinské poválečné éry tehdejšího Svazu sovětských socialistických republik. Současně s vydáním překladu této knihy byl do našich kin zároveň uveden i stejnojmenný film, pro nějž se  kniha stala předlohou. Celý příběh je inspirován činy sériového vraha Andreje Čikatyla. Napsat knihu situovanou do nejtvrdšího období totalitního Sovětského svazu počátku padesátých let dvacátého století znamenalo pro Toma Roba Smithe velikou investici do studia děl více či méně známých autorů, popisujících jednotlivé aspekty tehdejší společnosti a doby. Hlavní postavou je důstojník tajné policie spadající pod ministerstvo státní bezpečnosti (MGB) Lev Stěpanovič Děmidov. Lev je dokonalým ztělesněním režimu poplatného hrdiny, jenž nelítostně a bez odmluv vykonává vše, co je třeba pro zajištění vnitřní bezpečnosti socialistického státu. Nejde o bezvýhradně fanatického muže, jen o někoho, kdo chápe, jak nejisté je postavení kohokoli v době, kdy bratr udává bratra a člověk je odsouzen k smrti, ať už bezprostředně, či s odkladem prostřednictvím umístění v některém z trestaneckých táborů. I pouhopouhá nedochvilnost je považována za projev imperialistického smýšlení a snahu o podkopání základů rovné společnosti, jež má samozřejmě do rovnosti na míle daleko. Stalinův kult je hybnou silou a jak už to bývá, řady nohsledů jsou ještě „stalinovitější“, než Stalin sám. Příběhem  se jako páteřní linie táhne nevraživost ze strany Lvova původně podřízeného důstojníka Vasilije živená závistí a vyhrocená doslova na život a na smrt. Vasilij je ale i tím katalyzátorem, jenž přivede Lva k pochybnostem o správnosti cesty, po níž dosud putoval. Režim ovšem žádné pochybnosti nepřipouští a Vasilij využije každé příležitosti k tomu, aby se Lva zbavil. Falešné obvinění v duchu „lepší deset nespravedlivě odsouzených, než jeden nepotrestaný zrádce“ přivede Lva a jeho ženu Raisu nejprve v důsledku degradace z Moskvy do periferního uralského Vualska, z pozice vysoce postaveného důstojníka MGB na nejnižší funkci u milice, jejíž pravomoci i vliv jsou mizivé, a následně až do transport do nejmenovaného gulagu, jenž ovšem dle Vasilijova příkazu nemá ani on, ani jeho žena, přežít. Lev Stěpanovič konečně nachází sám sebe a navzdory režimu a s vědomím smrtelného nebezpečí rozkrývá sérii desítek brutálních vražd dětí. Všechny tyto zločiny už byly někomu přiklepnuty a oficiálně jako by se ani nestaly, ale Lev i jeho nový nadřízený, generál Něstěrov, odhalí souvislosti a jsou na stopě pravého viníka. Režim v podobě Vasilije ale čeká na každý Lvův přešlap, a tvrzení, že v zemi, kde oficiálně neexistuje zločin, se pohybuje sériový vrah, je přesně tím spouštěčem, jenž posadí Lva i jeho ženu do gulagského transportu.

Dítě číslo 44 je jednak svědectvím o době a místě, v jejichž existenci je dnes těžké uvěřit, ale i příběhem lásky, odvahy, zrady i nezištné pomoci tam, kde by ji málokdo čekal. Jedná se o propracovanou sondu do lidské duše i ke hranicím lidské psychické i fyzické odolnosti a zároveň přináší nestandardní a o to pozoruhodnější zamyšlení nad rodinnými vazbami a silou příbuzenských pout. V neposlední řadě jde o mimořádně napínavý a neustále gradující detektivní román. Neměl jsem ještě příležitost konfrontovat knihu s její filmovou verzí, ale dá se očekávat, že při správném uchopení a hvězdném obsazení půjde o dílo hodné Oscara, dílo na němž se podílelo i mnoho českých herců a filmařů.

Prvotinu Toma Roba Smithe lze bez výhrad doporučit každému dospělému čtenáři. Rozhodně nejde o román růžové knihovny, ale ani o román „přetékající“ přehnanou brutalitou a hrubostí, což je, s ohledem na dobu a reálie, svědectvím autorovy vyzrálosti a mistrovství. Koneckonců, jen díky takovým vlastnostem se Dítě číslo 44 dočkalo u nás letos již třetího vydání, podobně jako pokračování Utajovaná řeč  druhého.

Související knihy

Smith, Tom Rob

Knižní klub, 2015