Nakladatelství Cosmopolis, součást Grada Publishing, vydalo 16. června 2015 knihu Stroj na smrt s podtitulem Skutečný příběh snipera s 33 potvrzenými zásahy (The Reaper: Autobiography of One of the Deadliest Special Ops Snipers, 2015) od Nicholase Irvinga a Gary Brozeka. Překlad za odborné podpory Filipa Niedla a Václava Baleje připravily Ester Včelišová a Dani Vrbů.

Nicholas Irving je bývalým příslušníkem amerického třetího praporu Rangerů, v jehož řadách se zúčastnil nejedné zahraniční mise. Působil postupně v mnoha funkcích, od kulometčíka až po mistra odstřelovače. V poslední zmíněné roli byl ve svých třiadvaceti letech nasazen i v roce 2009 v jižním Afganistánu, kde si vysloužil onu titulní přezdívku „Stroj na smrt“  (The Reaper). Oficiálně mu bylo v průběhu mise přiznáno celkem třicet tři smrtících zásahů, přesto o něm v řadách jeho spolubojovníků kolovaly legendy zvyšující oficiální čísla často až mnohonásobně. K úspěchu představované autobiografie přispěl nemalou měrou i Gary Brozek, zkušený spoluautor mnoha knih, z nichž nejedna pochází právě z vojenského prostředí.

Stroj na smrt je zajímavou sondou do života v moderní armádě, pocházející z pera nejpovolanějšího, tady někoho, kdo vše, o čem píše, zažil na vlastní kůži. Kniha stojí na vyprávění profesionálního vojáka, a přestože může v mnohém svádět ke srovnání třeba s pár let starou Četou psanců od Seana Parnella, přeci jen se v některých ohledech liší. Jedná se hlavně o příběh odstřelovače během tří a půl měsíčního nasazení v Afganistánu v roce 2009. Přes své mládí a i do jisté míry limitované vzdělání překvapí Nicholas Irving nejednou zásadní vyzrálou úvahou, již bychom čekali spíš od někoho o jednu či dvě generace staršího. Znovu se nám tak nabízí poznání, že moudrost nepřichází pouze s věkem, ale je vytvářena hlavně situacemi, do nichž nás život uvrhne, ať už se na nich podílíme plánovaně či nikoli. Na lehce přes třech stovkách stránek rozvržených do třinácti kapitol včetně prologu a doslovu se před čtenáři odvíjí reálné drama nedávných dní v neutuchajícím a možná už trochu přehlíženém boji proti světovému terorismu. Přestože se Irving rozepisuje o konkrétních nasazeních a konkrétních bojových situacích, ponechává si i prostor na pohled do nitra nejen vojáka, ale hlavně člověka, se všemi jeho strachy, obavami a nejistotami. Nepředkládá tak čtenářům sebe jako typického amerického neprůstřelného hrdinu, ale zlidšťuje pohled na věc tím, že přiznává své nejistoty, svá zaváhání a hlavně, své cesty z toho všeho ven tak, aby obstál se ctí a aby své druhy ve zbrani nevystavil zbytečnému nebezpečí a ohrožení. Neskrývá smrt na obou stranách znesvářených stran, jak na straně americké armády, tak na straně Al-Kájdy. Stejně tak upozorňuje na někdy až stěží pochopitelné rozdíly v mentalitě západního a afgánského světa. A v poslední kapitole před doslovem pak otevírá jedno z velice citlivých témat alternativní formy sexuálních aktivit afgánských mužů na obou stranách barikády, což je něco, s čím se v literárních odhaleních většinou nesetkáváme. Neméně zajímavé jsou úvahy a uvědomění si stigmat válečné mašinérie v civilním prostředí po Irvingově návratu z popisované mise. Vyslovení pravd o možných traumatech z úst mladého očitého svědka svědčí o rychlosti, s jakou člověk dospívá během života „na hraně“, kdy smrt je něco, s čím je nutné počítat, nikoli se smířit.

Nicholas Irving za nemalého přispění Gary Brozeka obohatil světovou literární scénu novinkou, jež stojí za přečtení a především za zamyšlení. Zamyšlení se nad základními lidskými hodnotami, nad současným světem a nad tím, že jeho stabilita může nakonec přeci jen stát na těchhle mladých mužích a ženách ve zbrani, ať se nám to líbí nebo ne.

Související knihy

Brozek, Gary – Irving, Nicholas

Cosmopolis, 2015