„Kde ji našli?“

„Vedle železniční trati.“

„V městském úseku?“

„Ve venkovském.“

„Tak to je docela zachovalá,“prohodila Beatrice.
„Není vůbec roztahaná do okolí. Někdy mi subjekty přijedou ve dvaceti pytlích – lišky je roznesou na všechny strany, jako by to pro ně byla hra. Vzpomínáte na tu ženu na golfovém hřišti v Beckenhamu? Jestli se nemýlím, tak jste to vyšetřoval vy, Jacku. Šesti mužům trvalo celý den, než ji našli celou, a stejně pár kousků chybělo. Lišky zkrátka taky musí žrát.“
Postavila se nad stůl a oslovila mrtvou ženu.

„Tak jo, lásko. Teď s tebou zase trochu pohnu.“
Nadzvedla tělo v oblasti kyčlí a nakoukla pod něj. Mezi povislými nažloutlými půlkami zadku mokvala jakási tekutina.

„Je tu spousta posmrtných artefaktů.“ Caffery přistoupil o krok blíž.

„Posmrtných?“

„Není to úplně patrné, ale vidíte tady tohle? Na zadní ploše trupu má několik oděrek.“

Beatrice ukázala prstem v rukavici na příslušnou část kůže.

„Tipuju to na mravence. Nebo jiný hmyz.“
Položila mrtvolu a pomalu zkontrolovala povrch stehen, břicha a paží – přejížděla prsty po kůži a v každé partii se na chvíli zastavila. Vzala mrtvolu za ruku, zvedla ji a podřepla, takže teď měla stůl v úrovni očí a mohla Lucy nakouknout do podpažní jamky. Něco tam upoutalo její pozornost. Natočila malé světlo na husím krku tak, aby svítilo přímo do dutiny.Okresní detektiv-inspektor přistoupil o krok blíž.

„Co je?“

„Je tam drobná ranka. Tadyhle.“
Ukázala na příslušné místo, ale pak zavrtěla hlavou, jako by zavrhla původní myšlenku.

„Chirurgický zákrok. Nijak čerstvý, snad rok nebo dva. Jako identifikační znak to není nic moc, dokonce ani jako sekundární, ale třeba se to v jejím osobním popisu objevilo. Aspoň se budeme mít čeho chytit, jestli ty dentální záznamy nedorazí.“

„O jaký zákrok šlo?“

„Jizva má tvar klíčové dírky – takže nejspíš o nějakou thorakální endoskopii. Ale taky to mohla být lobektomie kvůli rakovině plic a podobně. Anebo možná jen biopsie. Každopádně je to hezká jizvička. Tenhle doktor odvedl mnohem lepší práci než ten, který jí dělal kaisera.“
Napřímila se a přejela konečkem prstu po dolní části Lucyina břicha, kde se táhla jizva po císařském řezu.

„Hrozná řezničina. Tohohle porodníka zastřelit. Ale co ostatní jizvy? Ty jsou důležitější.“ Otočila Lucyinu levou ruku a prohlédla si vnitřek paže.

„Řezné rány na pravém zápěstí. Na levém zápěstí jedna rána částečně nařízla vřetenní tepnu. Druhá přeťala loketní tepnu.“

Lucyina ruka nebyla pořezaná kolmo na cévy, ale táhlo se na ní několik dlouhých podélných řezů s okraji připomínajícími sušené maso, pod nimiž byla vidět spletitá síť cév a nervů. Řez vedený vodorovně s cévami. Tohle už Caffery viděl: byl to nejúčinnější způsob, jak skoncovat se životem. Sklonil se, opřel se dlaněmi o kolena a znovu se zadíval mrtvole do vlasů.

„Takže byla opravdu odhodlaná,“ poznamenala Beatrice. „Alespoň na tomhle zápěstí. Na pravé straně už tak efektivní nebyla – což se ostatně dalo čekat. Tahle druhá rána je rozšklebená. Přeťala volární karpální vaz a obnažila příčný karpální vaz a ohýbač prstů.“

„Vedle těla se našla ampule s léky,“ poznamenal detektiv-inspektor. „Temazepam. A odlamovací nůž.“

„Ten nůž by odpovídal. Tyhle rány musela způsobit čepel s rukojetí – řezy jsou vedené s takovým tlakem, že kdyby oběť použila obyčejnou žiletku, pořezala by si i prsty…“
Cafferymu chvíli trvalo, než si všiml, že patoložka přestala mluvit. Zvedl hlavu a zjistil, že se na něj Beatrice soustředěně dívá. Zamračeně položila Lucyinu ruku, obešla stůl a postavila se tak blízko vedle Cafferyho, že s ním mohla nerušeně rozmlouvat, aniž ji ostatní uslyší.
„Jacku,“ zamumlala, „chovala jsem se k vám zdvořile, na nic jsem se vás nevyptávala, nedělala jsem rozruch kvůli tomu, že jste se mi tu objevil, ale jestli něco konkrétního hledáte, co kdybyste mi to prostě řekl?“
Caffery letmo pohlédl na okresního detektiva, napřímil se, naklonil hlavu blíže k Beatrice a tlumeným hlasem odpověděl:

„Pročesejte jí vlasy, Beatrice, ano? Pročesejte a umyjte. A zkuste zjistit, jestli je má ustřižené.“

„Ustřižené? Jak ustřižené? Jako od Vidala Sassoona?“

„Ustřižené, odřezané nebo vyholené. Zajímá mě cokoliv, co vám přijde zvláštní.“
Patoložka mu adresovala dlouhý zvědavý pohled a otočila se k jednomu z asistentů.

„Festere? Pročesejte jí vlasy, drahý. A umyjte jí je, buďte tak hodný.“

Technik se pustil do práce. Projel vlasy Lucy Mahoneyové hřebenem a pečlivě prozkoumal miniaturní kousky, které vypadly na předem rozprostřený papír. Položil papír na vozík s důkazy, uchopil malou hadici připojenou k vyšetřovacímu stolu a začal vlasy mýt. Beatrice a Caffery se sklonili nad Lucyinou hlavou. Po omytí měly vlasy nazrzle hnědou barvu a visely v dlouhých vlhkých kadeřích. Žádná ustřižená ani oholená místa na nich nebyla patrná.

„Čekal jste něco jiného?“ zeptala se patoložka.

„Díky, Beatrice.“ Caffery si svlékl rukavice a otočil se ke dveřím. „Pokusím se vám už nekomplikovat práci.“

——————————————————–

Knihu Kůže vydalo nakladatelství Domino.

Nakladatelství Domino vzniklo v roce 1997. Mnohé se od té doby změnilo, základ však zůstává stejný: ve všech edicích se čtenářům snaží nabídnout pouze takové knihy, které stojí za to číst. Už sedmnáct let vydává knihy mnoha žánrů a autory, kteří patří mezi světovou špičku.

Související knihy

Hayder, Mo

Domino, 2015