Milan Kundera se narodil v roce 1929 v Brně. Zde také vystudoval gymnázium. Později odešel do Prahy, kde studoval muzikologii, literární vědu, estetiku a filmovou scenáristiku. Po ukončení studií vyučoval literaturu a stal se profesorem. V této době již také publikoval eseje a básně. Ve sbírce Člověk, zahrada širá (1953) se navzdory dobové estetice snažil poukázat na komplikovanost lidské osobnosti, skladba Poslední máj (1955) předkládala obraz hrdiny Julia Fučíka. Kundera se rovněž stal redaktorem Literárních novin a Listů. V roce 1948 se stal členem KSČ, ale již o dva roky později byl ze strany vyloučen. Jeho členství bylo obnoveno v roce 1956, v roce 1970 však byl vyloučen znovu.

V té době byl již Kundera známým spisovatelem, proslavil se divadelní hrou Majitelé klíčů (1962), třemi sešity povídek, později souhrnně označovaných jako Směšné lásky (1963, 1965, 1969, souborně 1970), ve kterých se věnoval především drobným, soukromým dramatům, a románem Žert (1967), kde prostřednictvím tragikomického příběhu života zmařeného kvůli jednomu nevinnému žertu popisuje politickou situaci 50. let v Československu. Po sovětské okupaci v srpnu 1968 zmizely Kunderovy knihy z veřejných knihoven a od roku 1970 jeho díla nesměla být v Československu vydávána. Jeho další román, Život je jinde, proto vyšel v roce 1973 v Paříži.

Od roku 1975 žije Milan Kundera ve Francii, kde vyučoval na univerzitě v Rennes a později v Paříži. V roce 1978 zde vydal Knihu smíchu a zapomnění, v níž se objevila otevřená kritika komunistického režimu, a kvůli tomu mu bylo odňato české občanství. Francouzské získal v roce 1981. O tři roky později vydal další ze svých slavných děl, román Nesnesitelná lehkost bytí, ve kterém se podobně jako v předchozím díle věnuje problému emigrace, ale také se zamýšlí nad rolí kýče v umění. V roce 1988 vyšla jeho první francouzsky psaná kniha, Nesmrtelnost. Od té doby již píše pouze ve francouzštině a jeho díla nejsou do češtiny překládána, Kundera totiž odmítá, aby jeho romány překládal kdokoli jiný než on sám. Důvody, proč tomu tak je, zůstávají nejasné a sám autor se k nim nevyjadřuje, mnozí si však jeho postoj vysvětlují jako snahu zabránit dezinterpretaci myšlenek, které se v dílech objevují. Kromě Nesmrtelnosti tak ve francouzštině, ale nikoli v češtině, vyšly také romány Pomalost (1995), Totožnost (1998) a Nevědomost (2000). Kundera také nadále píše eseje, zaměřené především na hudbu a literaturu.

Kunderovo dílo je charakteristické obdivem k západní literární tradici (např. Diderot, Kafka, Musil, Sterne, Heidegger a další) a častým vkládáním úvahových pasáží do děje. Ústředními tématy jeho tvorby jsou různé podoby vztahu muže a ženy, téma deziluze a emigrace. Častým motivem je v jeho dílech hra, která se člověku vymkne z rukou, jak je patrné například v románu Žert a povídkách Nikdo se nebude smát nebo Falešný autostop ze sbírky Směšné lásky. Díla jsou také charakteristická přítomností smutku, melancholie, rozčarování z moderní doby a absurdity. Vnikají také přesnou kompozicí, která je mnohdy ovlivněna Kunderovým zájmem o hudbu, především si lze povšimnout důrazu na číslo sedm (souborné vydání Směšných lásek obsahuje sedm povídek, romány bývají rozděleny do sedmi částí apod.).

Dnes je Milan Kundera ve světě pravděpodobně nejznámějším a jedním z nejčastěji překládaných českých autorů, jeho romány Žert a Nesnesitelná lehkost bytí a povídky ze sbírky Směšné lásky patří mezi klasická díla české literatury.

Zdroje:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Milan_Kundera
http://www.kundera.de/english/Biography/biography.html
http://www.slovnikceskeliteratury.cz