Jak improvizační trénink vypadá?

Trénink improvizace je činnost veskrze kolektivní. Tedy jinak řečeno, lépe se
člověku trénuje v kontaktu s dalšími lidmi než osamělému v prázdném bytě. Ve Škole improvizace, která pravidelně probíhá 1× týdně od října do května, to vypadá tak, že se sejde 12–15 hráčů (říkáme jim hráči, protože si nejčastěji hrají), kteří se po dobu tří hodin věnují improvizačním cvičením a hrám. Improvizační tréninky jsou vedeny zkušeným trenérem, který přináší do improvizačních her nové impulzy.

Během tréninku dodržujeme tři následující pravidla:

1. Když to hráči nejde, když se mu to nedaří, je to vždy chyba trenéra!
2. Když to hráči jde, když se mu to daří, je třeba to zkusit ještě jednou!
3. Když některá cvičení hráči nechtějí dělat, ať je rozhodně nedělají!

Všechna tři pravidla mají svá logická opodstatnění:
První pravidlo snímá z  hráčů nutnost být za každou cenu perfektní, bezchybný a  úspěšný. Velmi často zařazujeme během cvičení jednoduchou aktivitu, která je ale velmi náročná na pozornost. Příkladem je cvičení č. 43 Impro Headfuck, ve kterém téměř nelze uspět. Během tohoto cvičení si hráči, jakmile jeden z  nich udělá chybu, podají ruce a  řeknou si navzájem: „Můžeš dělat chyby!“ Pak pokračují v provádění cvičení. Toto zplnomocnění k chybě je nesmírně důležité.

Chyba je nezbytným průvodcem experimentu. A experiment je nezbytný v procesu učení. Alespoň těch dovedností, které k životu opravdu potřebujeme. Jednou z takovýchto dovedností je například lidská řeč. Tu se učí děti ve věku jednoho roku a více třemi metodami: nápodobou, experimentem a zpětnou vazbou. Naučí se mluvit spontánně, intuitivně a neustálým experimentováním s hláskami a slovy. A okolí jim podává zpětnou vazbu. Dobře – špatně. Buď úspěch, nebo selhání.

Tento proces učení je geniální, ale vyžaduje experiment a otevřenost chybě. V průběhu základního vzdělání jsou ale podmínky bohužel nastaveny tak, aby se žáci chybě začali vyhýbat. Aby ji obcházeli. Je to, jako kdybyste stříleli na terč, ale nikdy se nešli podívat, jak to dopadlo, ze strachu, že jste se třeba netrefi li. Když se bojíte chyby, přestáváte experimentovat, a tím se učit těm skutečně důležitým věcem. Učení skrze otevřenost k chybě se nazývá „trénování sítí“. Neznáte přesně proces, ale znáte požadovaný stav.

Druhé pravidlo se odkazuje na podstatu improvizace. Improvizace je tvůrčí reakce na změny, jednání bez přípravy a překonávání nedostatku plánu. Jak ale zjistit, jestli to dokážu zvládnout podruhé nebo potřetí? Jak dokázat, že jsem dobrý improvizátor, když se mi to podaří jen jednou? Teprve následující pokusy prověří, že úspěch nebyla náhoda. Proto je nutné se do některých cvičení pouštět znovu a znovu. Pokud vám to jde, nebuďte samolibě spokojení sami se sebou, ale zkuste to ještě jednou. To se personalistickou hantýrkou nazývá „touha neustále na sobě pracovat a učit se novým věcem“.

Třetí pravidlo je formulace naší patnáctileté zkušenosti. Improvizace vyžaduje celého, angažovaného člověka. Pokud se to neděje, nejenže se osobně nic nového neučí, ale bere energii ostatním. A navíc ne všechna cvičení jsou vhodná pro všechny. Ačkoliv je improvizace výrazně kolektivní záležitost, není kolektivistická. Vynucování aktivity a angažovanosti je největší zločin páchaný lidmi na lidech od počátku světa. A my se mu snažíme vyhnout.

———————————————-

Prolistujte si ukázku zde!

Knihu Trénink mistrů improvizace vydalo nakladatelství Grada.

Nakladatelství GRADA existuje v České republice již od roku 1991. V její produkci jsou tituly s právní tématikou, knihy ekonomické, tituly z oblasti financí a účetnictví, manažerské tituly, psychologické, zdravotnické, knihy s počítačovou tematikou, o architektuře a stavebnictví, knihy technické z nejrůznějších oborů a profesí. Tuto pestrou škálu doplňuje i naučně odborná literatura, která nabízí řadu publikací s velkým záběrem pro denní praktický život.

Související knihy

Vasquez, Martin – , kol.

Grada, 2015