Žánr krimikomedie se v literatuře moc často neobjevuje. Většina autorů žánru krimi dává přednost dílům plným brutality a krve, o to větší šanci potěšit širokou čtenářskou obec má kniha plná zločinného humoru a nadsázky. A dokazuje, že to jde i bez potoků krve!

Švédská autorka Catharina Ingelman-Sundbergová (*1948) je profesí námořní archeoložka. V devadesátých letech se začala věnovat psaní beletrie – historických románů, v nichž čerpala ze svých profesních zkušeností. Její poslední dvě knihy se však vymykají všemu, co dosud napsala. Od vážných knih plných vikingů se přesunula do žhavé současnosti a ještě ke všemu do žánru krimikomedie.

Na první Brambory na vloupačku navazuje novinka Půjčiti stříbro, loupiti zlato – obě knihy v českém překladu Heleny Matochové vydalo nakladatelství Argo. Hlavními hrdiny jsou senioři, kteří se rozhodli svérázným způsobem podpořit sociální systém ve Švédsku. Naloupí miliony tam, kde je jich hodně, a pošlou je všem potřebným. Důchodkyně Märtha (79 let) spolu s přáteli Stinou, Annou-Gretou, Motykou a Lumenem nemají možná na své straně právo, ale rozhodně je jejich snaha okrást banky a kasina a získané prostředky věnovat domovům důchodců, kulturním organizacím a penzijním fondům akceptovatelná.

Nedisponují sice mrštností ani svaly, ale mají stále ještě bystrý rozum, který jim s pomocí dobře zahraných neduhů stáří (pomatenost, demence) pomáhá uskutečňovat ty nejrafinovanější zločiny tak elegantně, aniž by na ně padl stín podezření. Bohužel se však najdou podvodníci, kteří jsou schopní zneužít i otrlé staroušky.

Pokud vás zajímá, jak se bodří senioři vypořádají s tuneláři, kteří jim odčerpali veškeré finance, a jak zatočí s motorkářským gangem bydlícím v sousedství, nezbude vám nic jiného, než si dopřát skvělou zábavu a knihu Půjčiti stříbro, loupiti zlato si přečíst.

„A taky půjčiti stříbro, loupiti zlato,“ dodala zpěvavým hlasem.
„Přesně, a zlato se neztratí tak lehce jako diamanty nebo peníze,“ řekla Märtha a přelétla po ostatních pohledem, aby viděla jejich reakci. „Říkala jsem si, že…“
„Nenapadlo tě, že bys mohla obchodovat s ropou?“ přerušil ji Motyka. „To si mezi jednotlivými dodávkami aspoň odpočineš.“
Märtha se neubránila úsměvu, ale rychle zase zvážněla.
„Zlato nebo ropa. To je jedno. Než se stáhneme do ústraní, potřebujeme těch pět set milionů do Korunou si hodím.“ (str. 192–193)

Catharina Ingelman-Sundbergová píše velmi čtivým stylem. Svižné dialogy, dokonale promyšlené zápletky, neustálá překvapení a k tomu svérázná volba hlavních hrdinů, to vše dává ve výsledku výborný koktejl přinášející dobrou náladu. Možná je to díky neuvěřitelnému množství morušového likéru, který prosakuje ze stránek, ale opravdu se u čtení budete dobře bavit.

Samozřejmě na tom má svoji zásluhu i český překlad. Helena Matlochová totiž nemohla některé obraty (včetně názvu knih) překládat doslovně, protože by se nutně vytratil humor. O tom si ostatně můžete přečíst i v naší reportáži. Ocenit je nutné například názvy českých lidových či zlidovělých písní, které Liga seniorů nasazovala v kritických chvílích, a mile potěšila i česká přísloví. Ne každý se může pustit do překladu humoristického románu a myslím, že paní Matlochová se nesnadného úkolu zhostila na výbornou.

Krimikomedie ze života důchodců však pod zábavnou slupkou rozkrývá i několik vážných problémů. Obzvlášť tristně vyznívá srovnání domovů pro seniory s pohodlným vězením. Jakpak je tomu u nás? Nebylo by třeba, aby se nápravy také ujal nějaký postarší Robin Hood?

Související knihy

Ingelman-Sundberg, Catharina

Argo, 2015