Jméno norského spisovatele Joa Nesbøho (*1960) září na nebi světové krimiliteratury oslnivým světlem již poměrně dlouho. Jako kometa poprvé zazářilo v roce 1997 díky knize Netopýr (za ni autor obdržel Rivertonprisen, cenu udělovanou Klubem Riverton za nejlepší literární či dramatický počin s kriminální tematikou, a Glasnøkkelen, Skleněný klíč, skandinávskou cenu za nejlepší kriminální román) a od té doby září až dodnes. Pokračování s názvy Švábi, Červenka, Nemesis, Pentagram, Spasitel, Sněhulák, Levhart a Přízrak jen posílily Nesbøho pozici megastar mezi spisovateli, a to s celosvětovým dosahem.

Jenže každá série má svůj konec. A tak na český knižní trh vstoupil desátý, poslední díl série s Harry Holem v hlavní roli. Jmenuje se Policie a vydalo ho nakladatelství Kniha Zlín v překladu Kateřiny Krištůfkové, která české vydání doplnila i o překlad jinak nepřekládaných anglických frází a slov užitých v textu.

Jestliže v předchozích dílech Jo Nesbø napínal nervy svých čtenářů k prasknutí, tak ani v tom závěrečném tomu není jinak. Možná by se dalo říct, že je ještě tajemnější a napínavější. Policii v Oslu zamotal hlavu případ vražd policistů. Na místech dosud nevyřešených případů umírají jeden za druhým ti, kteří daný kriminální čin vyšetřovali. Sériové vrahy obzvlášť brutálních činů vždycky na konec chytil Harry Hole, jenže ten tu není. Poradí si jeho neúplný vyšetřovací tým s případem ve chvíli, kdy vrah ohrožuje vlastně každého z nich? Je Harry mrtvý, nebo se zjeví a zázračně rozluští záhadu vraždícího maniaka? Jaký je pachatelův motiv – nenávist k policii, nebo naopak zvrácená láska?

Ne, nic vám neprozradím. Nechejte se napínat a lámejte si hlavu spolu s vyšetřujícím týmem stejně jako já. Musím říct, že jsem při čtení šestisetstránkové knihy docela často spílala autorovi, co že si to zase na své hrdiny navymýšlel. Tolik pastí a nástrah v jednom románu, to se totiž hned tak nevidí. Jo Nesbø dovedl k dokonalosti své umění předstírání a tajemství, úhybných manévrů a předkládání nejrůznějších variant. Ke konci jsem tak byla úplně zmatená a nevěřila nikomu ani nos mezi očima. Rozuzlení pochopitelně bylo jiné, než jsem čekala, tak už to ale v detektivních románech občas bývá.

V pocitech, které ve mně kniha vyvolávala, naprosto převládal strach. Strach z pokračování masakru policistů, strach o hlavní hrdiny, strach o jejich rodinné příslušníky. Prala se ve mně touha knihu odložit nedočtenou (dost bylo brutality!) a touha pokračovat ve čtení, abych zjistila, jak vše dopadne. A strach mne neopustil ani na poslední stránce knihy. Proč? Protože Jo Nesbø je kouzelník dokonale matoucí naše racionální smysly.

Že je kniha velice čtivá, plná psychologických rozborů, detailních popisů a mnohdy i vtipných dialogů, to asi netřeba zmiňovat. Příznivci Harryho Holea určitě vědí, co mohou od jeho autora očekávat. A ti, co se s tímto neortodoxním hrdinou ještě nesetkali, by podle mne měli zvolit k zahájení četby celé série nějaký jiný díl. U některých částí není totiž ani moc na překážku, když nevíte, co předcházelo, v dílu posledním je však návaznost na předchozí Přízrak tak silná, že se minimálně bez jeho znalosti neobejdete.

Na jednu stranu si říkám, že je škoda, že Jo Nesbø Policií uzavřel cyklus Harry Hole, na druhou stranu se už těším, s čím novým přijde. Myslím, že nápadů na takřka dokonalé zločiny má v zásobě ještě dost.

Související knihy

Nesbo, Jo

Kniha Zlín, 2015