Jonas Karlsson je jedním z nejvýznamnějších švédských herců. Ztvárnil role nejen v řadě divadelních her inscenovaných národním divadlem Dramaten, ale také v mnoha příznivě hodnocených celovečerních filmech a televizních seriálech. V roce 2005 debutoval i jako dramatik divadelní hrou Noční procházka, která si vysloužila kladné přijetí jak kritiky, tak i publikem. Po úspěších s dramatickou tvorbou se začal Jonas Karlsson věnovat psaní prózy. Jeho prvotinou byla sbírka vzájemně propojených povídek Druhý gól.

Novelu Místnost vydává v překladu Lindy Kaprové nakladatelství Kniha Zlín. Kniha má pouhých sto čtrnáct stran, přesto je její děj rozdělen do pětašedesáti krátkých kapitol. Krátkost jednotlivých úseků není nijak rušivá, vytváří přirozenou formální strukturu děje a počínání hlavního aktéra příběhu.

Hlavní postavou je Björn. Nevýznamný úředník, který se, na doporučení svého bývalého ředitele a protože si na své původní pozici připadal nedoceněný, rozhodne změnit zaměstnání a nastoupit na nově zřízený velký úřad. Umane si, že svou usilovnou prací všem dokáže, jak je výjimečný a že jeho schopnosti značně převyšují všechny ostatní.

„Vypracoval jsem si vlastní strategii. Ráno jsem přicházel o půl hodiny dřív a každý den pracoval na základě vlastního rozvrhu: padesát pět minut soustředěné práce, pak pětiminutová přestávka. Včetně pauzy na malou stranu. Po cestě jsem se vyhýbal nepotřebnému navazování kontaktů. Vyžádal jsem si předchozí rámcová rozhodnutí a vypůjčil si je domů, abych si nastudoval obraty, které se v nich objevovaly opakovaně a tvořily, abych tak řekl, formulační konvence. Večery a víkendy jsem věnoval osvojování struktur a zjišťoval, jaké případné neformální komunikační kanály na oboru fungují. To vše, abych rychle a obratně získal náskok před svými kolegy, kteří pracoviště i jeho podmínky už znali.“ (str. 8)

Jediné, co mu pomalu začíná komplikovat jeho cestu za všeobecným uznáním, je tajemná místnost na chodbě mezi výtahem a toaletami. Místnost ho přitahuje, cítí se v ní dobře, spokojeně, právě v ní má pocit největší moci. Tam dostává nejlepší nápady a nejlépe pracuje. Problémem je, že místnost vidí jen on. Nikdo jiný v úřadu místnost nevidí a Björnovo postávání u zdi na chodbě považují za bláznovství. On zas jejich tvrzení za vzpouru.

Snaha zjistit, jak je to s tajemnou místností a zda skutečně existuje, či je jen výplodem Björnova vědomí, je velmi silnou motivací k dočtení knihy až do konce. Hlavní postava, její uvažování i různé úhly pohledu bravurně nahlodávají čtenářovo přesvědčení. Je-li čtenář užuž nakloněn možnosti, že místnost neexistuje, o několik stránek později začne pomalu připouštět, že by přeci jen existovat mohla. V jiné části knihy je zas možno žasnout nad bravurou argumentace a manipulace, díky níž se zdá, že vše je právě naopak. Na čí straně vlastně stojí pravda a zdravý rozum? Co když jsou všichni zaměstnanci úřadu smyslů zbavení a jediným „normálním“ je právě Björn?

Björnovi vdechl jeho autor Jonas Karlsson neuvěřitelnou míru sebekázně. S takřka neuvěřitelnou důkladností promýšlí a stále dokola si přehrává minulé situace. Snaží se z nich poučit v tom, co má na svém dalším chování změnit, aby co nejrychleji dosáhl svého a především všechny přesvědčil o své jedinečnosti. Ve své podstatě je tak Björn člověkem značně asociálním. Navozování jakýchkoliv kontaktů s kolegy v práci má sice za naprosto zbytečné – nicméně v racionální rovině si uvědomuje, jak divně na své okolí působí, a proto se i v tomto ohledu překonává.

Kniha Místnost je velmi obratně a čtivě napsaná. Neustálé napětí nedovolí čtenáři knihu odložit a nedočíst, naopak si na konci novely bude přát, aby ještě pokračovala dál, aby mohl i nadále sledovat osud jednoho neobyčejného úředníka.

Související knihy

Karlsson, Jonas

Kniha Zlín, 2015