Současná česká próza | Klub knihomolů

Současná česká beletristická tvorba

27.3.2015 redakce Bez komentáře

Jaké poklady skrývá současná česká próza? Pročtěte si výběr několika literárních počinů poslední doby z per domácích autorů. Dnešní tipy skrývají díla již známých autorů, ale i kritikou vychvalovanou prvotinu či knihu spisovatelky-amatérky, která byla původně vydána jen pro přátele.

Kniha s podtitulem Postřehy z let 1989–2014 je třetím dílem české publicistky, filosofky a spisovatelky Marty Davouze (dříve Železné), která v ní představuje paletu střípků z post-sametového Česka a Československa, ale také z francouzské Bretaně, kam se přestěhovala za svým druhým manželem.

Zrcadlení

Knížka přináší výbor článků, fejetonů a esejů, které autorka publikovala v českém tisku. S ironií a vtipem v nich komentuje vývoj společenského života od konce 80. let minulého století po současnost, přičemž reflektuje nejen kulturu, módu či mezilidské vztahy, ale také politické dění. Její kritické postřehy v této oblasti mnohdy byly jen dobovými aktualitami, glosami denního tisku, avšak v souboru představují mozaiku již pozapomenutých momentů, které jsme prožívali od sametové revoluce a někdy až nepříjemně ozřejmují souvislosti, jež si uvědomíme teprve při zpětném pohledu. Texty jsou doprovázeny výstižnými karikaturami mladého umělce tvořícího pod pseudonymem Pure Beauty.

Ukázka z knihy

Pod okny, podoben Hitlerovi z drastického válečného dokumentu, řval nějaký Orientálec anglicky a jeho společník to přeřvával do češtiny pro skupinu posluchačů, nejspíš hluchých jak poleno, protože postávali pár metrů od pódia. Utekla jsem nejprve na chodbu, pak na záchod. Potřebovala jsem text dokončit. Záchod, na který jsem tolik spoléhala, zklamal na celé čáře: randál, který ti dva tropili (mezitím jsem pochopila, že jde o nějakého kazatele s tlumočníkem, ale to je nám tady na Staroměstském v tom dennodenním psychickém teroru už tak nějak jedno – oč jde), záhadně přese zdi, střechy a dvory rezonoval nejvíc právě na záchodě.
Úplně klidně jsem se vrátila do kanceláře, otevřela šuple, vzala dlouhé kancelářské nůžky, zamkla a vykročila přestřihnout dráty. Připadalo mi to tak samozřejmé jako jít s kabátem do čistírny. Náhlý záchvěv jasné mysli (nebo snad hlas Boží?) mi řekl: ani nevíš, které dráty jsou ty pravé, co vedou k reprobednám, a taky by ti ta elektrika mohla ublížit. Zajímavé bylo, že toto vnuknutí nikterak nezměnilo rytmus mé chůze přes volné prostranství mezi jevištěm a hledištěm. S hrotem nůžek k nebi zdviženým jsem vystoupila po schodech na pódium a obrátila se na ty dva u mikrofonu:
„Prosím vás, vy jste křesťané? Jestli ano, tak tu aparaturu ztlumte, protože co tu provádíte, je nekřesťanské.“

Jak to s Orientálcem-křesťanem dopadlo, si můžete přečíst v ukázce.

Autorka: Marta Davouze
Ilustrace: Pure Beauty

Nakladatelství: Mladá fronta
Vydáno: 10/2014
Počet stran: 288
Vazba: vázaná

Knihu Zrcadlení vydalo nakladatelství Mladá fronta.

Přečtěte si naši recenzi předchozí knihy Dům v Bretani.

————————————————–

Renata Čechová přichází po roce se svou další knihou, v níž opět odhaluje spletité cesty lidských životů. Tentokrát nám nastiňuje příběh dvou sestřenic.

S vůní jasmínu

Po své první knize „Do kopce i z vršku“ autorka nabízí další setkání a pohled pod pokličku lidských příběhů. Tentokrát se hlavními postavami stávají dvě sestřenice rozdílných povah a charakterů. Zatímco první s jistou ostýchavostí a nedůvěrou tápe životem spolu se svou devítiletou dcerkou, talentovanou dívkou se zdravotním problémem, druhá svým živelným a ráznějším temperamentem je rozhodně jejím pravým opakem. Spolu se setkáním s jejich partnery, dalšími souvisejícími osobami a s opět příležitostnými humornými vsuvkami lze čtenáři nabídnout příjemné čtení.

Autorka: Renata Čechová

Nakladatelství: Krigl
Vydáno: 10/2014
Počet stan: 120
Vazba: vázaná

Knihu S vůní jasmínu vydalo nakladatelství Krigl.

————————————————–

První spisovatelský pokus autora Matěje Hořavy se zdá být velmi vydařeným. Jan Němec o knize dokonce napsal: „Chtělo by se říct, že dokonalá práce s rytmem jazyka je pro tento nevšední debut vším – kdyby toho v něm zároveň nebylo o tolik víc.“

Pálenka

Rumunsko. Banát. Odlehlé hory nad Dunajem. Vesničky, v nichž už téměř dvě století žijí čeští krajané. Svět, ve kterém se zastavil čas. Do jedné z těchto vesnic přijíždí mladý učitel z Moravy. Přijíždí, aby zapomněl. Ale každodenní realitu venkovského života a nesmělé pokusy začlenit se do uzavřené komunity mu postupně čím dál tím více zastiňují právě neodbytné vzpomínky. V odloučenosti a samotě, uprostřed omamných banátských scenerií jako by náhle každá maličkost upomínala na dětství, trpká léta strávená v gymnastické tělocvičně, ztracené ženy, cesty, útěky…

Ukázka z knihy

Kráčím hořícími stráněmi. Opojné vůně spálené trávy, spálených květin, popela a dýmu. Rudé jazyky plamenů šlehají vpravo i vlevo; chvějí se na horizontu i za mými zády. Nahoře nad dýmem třepe křídly luňák (nevím, co je to za dravce; ale zde v banátských stráních mají Češi pro dravce jen jediné jméno: luňák; a já jsem to slovo pojal do svého jazyka; vznítilo se ve mě to překrásné slovo: jiskřičku z dávné, zapomenuté Čelakovského básně rozfoukal v plameny zdejší jazyk; vlastně tak starý jako ten Čelakovského)… Nad dýmem třepe křídly luňák a v průrvách mezi hrby problikávají jiskřičky dunajské hladiny…
Když jsem poprvé narazil na podpálené stráně, byl jsem zaskočený, ba znechucený, zdálo se mi to brabarské, tvrdé: ten oceán plamenů valící se po hřbetech strání; lidmi úmyslně rozdělaný, ale naprosto neovladatelný… Postupně mě ty zapálené pláně začaly opájet (mám v kapse, pravda, i placatku pálenky; ale – přestože si občas skutečně loknu —to opojení pramení z ohně suchého, tvrdého, rudého); to barbarství, ta chuť popela (ne vůně, jdete-li zapálenými stráněmi, dým i popel vám vniknou až do úst, je to chuť popela, chuť dýmu, ne už pouhá vůně: ach Bože, kéž bych byl někdy schopen popsat právě tu nepatrnou hranici, kdy se vůně prolomí v chuť), ten žár, to beznadějné zatracení stébel, květin, nebohého hmyzu…

Více čtení v ukázce.

Autor: Matěj Hořava

Nakladatelství: Host
Vydáno: 11/2014
Počet stran: 124
Vazba: vázaná

Knihu Pálenka vydalo nakladatelství Host.

Přečtěte si náš článek o knize Pálenka.

————————————————–

Zkrocení zlé ženy už tu jednou bylo, ale co takhle vzít si na paškál mužské pokolení?! Jitka Ludvíková se pokusila vžít se do role bohémského lékaře-gurmána a napsala humornou knihu, která vám vykouzlí úsměv na tváři.

Zkrocení mlsného muže

Hlavním hrdinou knihy je lékař, velký gurmán, požitkář a smolař v jednom. Jeho poklidný život narušují desítky malých katastrof, které jsou příčinou řady komických situací. Navzdory své nešikovnosti a smůle se se všemi potížemi vyrovná s osobitým humorem. Ať už je to nepovedený zálet, výlet do lázní, vodácká výprava či netradiční zážitky s psím členem rodiny. I přes lehký žánr poskytuje kniha čtenářům prostor pro krátké zamyšlení nad smyslem života.

Autorka: Jitka Ludvíková

Nakladatelství: Brána
Vydáno: 1/2015
Počet stan: 156
Vazba: vázaná

Knihu Zkrocení mlsného muže vydalo nakladatelství Brána.

————————————————–

Autorka další knihy – Alice Kopřivová – sama sebe nepovažuje za žádnou spisovatelku. V zapisování svých zážitků a postřehů ale nalezla způsob, jak překonat psychické problémy a psaní se jí stalo terapií. Ze svých zápisků se pak rozhodla vydat knihu a věnovat ji přátelům. Časem ale kniha získala i další čtenáře, kteří z ní byli nadšeni, a proto přichází autorka s pokračováním svého vypravování.

Nejsem namalovaná!

Jeden rok v životě zralé ženy. Blonďaté, ale schopné! Lehce přecitlivělé a velmi chaotické.
Autorka nás provede dovolenou v Africe, abiturientským večírkem i každodenní realitou práce bankéřky. A protože je „tak trochu akční“, jsme svědky toho, jak i z celkem běžného dne jde mávnutím ruky vytvořit bláznivou komedii.
Kniha však není jen zábavnou fikcí pro pobavení čtenáře, ale skutečnou, místy jemně opepřenou neuvěřitelnou životní realitou! Při četbě zjistíte, že i když je i váš život místy sérií katastrof, jsou na tom lidé (minimálně jeden) i hůř. Protože kdo si běžně na dovolenou bere místo svého očkovacího průkazu průkaz svého psa, čí noblesní matka v kabelce od Valentina skrývá jednoho lahváče a dokáže se chovat naprosto nepředvídatelně a kamarádky… škoda mluvit. Už jste si tak někdy při pátku ráno ve sprše vymkly kotník a dorazily na velmi formální pohřeb bez punčoch a s pořezanými lýtky? A vůbec – už se vám někdy podařilo vyvraždit kurník lvím lejnem?

Ukázka z knihy

ZAČÍNÁM OPĚT PSÁT. První povídání, které jsem již vydala, bylo svým způsobem zpovědí. Sice okořeněným peprnými zážitky, ale v jádru hlavně způsob mojí terapie – překonání stavů úzkosti, vypsání se z depresí. Chaotické přeskakování z jednoho příběhu na druhý. Nejen díky své vůli, psychiatrovi, psycholožce, ale i svým blízkým jsem to dala. Psala jsem, běhala, , psala a snažila se těšit na cokoli. Opravdu na cokoliv – banální, že? V tu chvíli ale vůbec ne, naopak, já na tom stavěla. Těšit se třeba na to, že si pustím skvělou písničku. Posunulo mě to! A to především v citlivosti vnímání – sebe samé , okolí, zbytku světa… ! Hodně jsem toho přehodnotila, a tím si určila úplně jiné priority. Nelámu si hlavu zbytečnostmi, přibrala jsem deset kilo a dala dohromady knížku. Skvělé, ne? Po vydání mi od kamarádek chodily srdečné smsky, že přes slzy smíchu a dojetí nevidí na text a ztrácejí se v reálném světě svých domácností. To dojímalo pro změnu mě. Nejsem spisovatelka a nikdy se na ni ani pasovat nechci, ale odlehčení reality, které pomohlo mě a hlavně dokázalo pobavit i ostatní, je prostě super!

O čem dalším píše Alice ve své knize? Přečtěte si ukázku.

Autor: Alice Kopřivová