Alespoň podle filmu Angeliny Jolie, který 5. ůnora letošního roku vtrhnul do našich kin. Pokud jste zaznamenali nelichotivé recenze v našich médiích, nenechte se jimi odradit a do kina se na válečné drama vypravte. A nebo si přečtěte stejnojmennou knižní předlohu z pera Laury Hillenbrandové vydanou v českém překladu nakladatelstvím Jota. Silný osud neobyčejného člověka by vás totiž neměl v žádném případě minout!

Muž, o kterém je řeč, se jmenoval Luis Zamperini. Narodil se jako druhý syn italským emigrantům v New Yorku. Odmalička byl tím, čemu se říká problémové dítě. Svoji nezkrotnou energii věnoval různým darebačinám, nejvíce však krádežím jídla. Jeho starší bratr Pete se rozhodl mu pomoci ze šikmé plochy, která ho čím dál víc vedla do střetu se zákonem – nebude už utíkat před někým, ale běhat o závod s časem.

Vše, co Luis dělal, dělal naplno. Není divu, že se kvalifikoval na Olympijské hry 1936 v Berlíně. Medaili sice nezískal, ale svým výkonem v běhu na 5000 metrů zaujal celou sportovní veřejnost. Sám Hitler mu potřásl pravicí. Vypuknutí druhé světové války přeťalo Luisovu kariéru běžce. Stal se bombometčíkem v americkém bombardéru B25. Po útoku na Pearl Harbor byl nasazen do válečných akcí nad Tichým oceánem. Při rutinní pátrací akci se však letadlo s ním zřítilo…

Jen tři muži se zachránili na nafukovacím člunu a jen dva z nich celých 47 dní vzdorovali smrti hladem a žízní uprostřed hladových žraloků, než dorazili k prvnímu ostrovu, kde upadli do zajetí. Japonci proslulí svojí nesmiřitelností brali zajetí jako největší potupu, která by je mohla potkat. I proto se ke svým zajatcům chovali hůř než ke zvířatům. Ponižování, bití, otrocké práce, prostě vše, co zakazovaly mezinárodní dohody, a k tomu ještě hrozbu příkazu k likvidaci všech („kill all“) v případě konce války, to vše musel Luis Zamperini snášet dva a půl roku. Jeho rodina přitom o něm celou dobu neměla žádné zprávy.

Přežil, ale jeho duše byla nemocná…

Autorka knihy se s Luisem Zamperinim setkala až na sklonku jeho života a je obdivuhodné, jak dokázala do nejmenších detailů jeho osud zprostředkovat svým čtenářům. Líčí nejen jeho fyzické zážitky, ale i duševní utrpení. Příběh nevypráví proto, aby z něj znovu dělala hrdinu, jak by se možná zdálo i z názvu knihy Nezlomný, ale proto, aby pozoruhodný život veterána druhé světové války působil jako memento. Své vyprávění totiž nesoustředí jen na Luise Zamperiniho, ale snaží se dokumentovat i osudy všech, kteří se s ním setkali. A to jak spolubojovníků, tak japonských tyranů. Zabývá se také poválečným honem na zločince i poněkud překvapivým upuštěním od něj kvůli změně politické situace.

Líčí svého hrdinu jako neohroženého, zároveň však přiznává, že nikdo nemůže projít peklem bez toho, aby jej poznamenalo. Možná by vyvrcholení příběhu – odpuštění a nový začátek – mohlo působit jako klasický happy end hollywoodské produkce, jenže nesmíme zapomenout na to, že jde o věrnou biografii a ne román, který nás má v prvé řadě dojmout. I proto zmiňuje osudy ostatních přeživších zajatců, aby bylo jasné, že ne všem bylo dáno zakusit onen „happy end“.

Nezlomný Luis Zamperini zemřel 2. 7. 2014 ve věku 97 let, několik měsíců před premiérou filmu Angeliny Jolie. Jeho osud však zůstává zachycen pro budoucí generace. Možná právě proto, aby se již nemohl nikdy opakovat.

Ač má kniha Laury Hillebradnové přes čtyři sta stran, určitě vás její obsah obohacený velkým množstvím dokumentárních fotografií zaujme. Nabízí totiž nejen neuvěřitelný příběh hlavního protagonisty, ale současně i náhled do jedné, pro mnohé možná méně známé, kapitoly světové historie. I proto mi nezbývá, než vám velmi povedenou biografickou knihu Nezlomný doporučit.

Související knihy

Hillenbrandová, Laura

Jota, 2015