Matylda, hrdinka knihy Sylvie Heinleinové Bláznivá teta a já, je mentálně handicapovaná dospělá žena, která nezřídka říká či dělá věci, které by „rozumní“ dospělí nedělali. Svým chováním přivádí k šílenství svou mladší sestru Lucii, pragmatickou ženu. Zato Matyldina neteř Sára, Luciino jediné dítě, svou tetu upřímně miluje. Teta totiž, na rozdíl od rodičů a dospělých vůbec, Sáru poslouchá a skutečně jí naslouchá. A taky je s ní zábava.

Lucii se nelíbí, že Sára tráví tolik času s tetou a že nemá mezi svými vrstevnicemi kamarádky. Zakáže proto Sáře chodit na pravidelné návštěvy za Matyldou a místo toho jí domluví trénink nenáviděného tenisu. Tato změna vyústí v několik Matyldiných eskapád, jež následuje Luciino rozhodnutí odsunout Matyldu na venkov. Jenže ani Matylda ani Sára s tím nesouhlasí, a tak se Sára rozhodne pro odvážnou a ne příliš rozumnou akci…

Příběh o bláznivé tetě Matyldě a její neteři Sáře si vybrali herci z projektu scénických čtení LiStOVáNí k dalšímu scénickému čtení. Pozvali i samotnou autorku Sylvii Heinleinovou a během pouhých šesti dní stihli odehrát jedenáct představení v jedenácti městěch napříč ČR. V poslední den turné, v neděli 15. února 2015, odehráli dokonce hned čtyři představení.

Byla jsem upřímně zvědavá, jak bude knižní předloha, kterou jsem četla a mám ráda, přetavena do jevištní podoby, zejména když se jednalo o představení v Redutě v Brně, tj. o čtvrté představení ten den a poslední představení celého turné vůbec. A také se v knize vyskytuje mnoho postav (například Matyldini sousedi v chráněném bydlení nebo postavy důležité pro vyústění příběhu), přitom příběh čtou a ztvárňují jen dvě herečky – Lenka Janíková a Petra Bučková.

Lukáš Hejlík uvádí představení Bláznivá teta a já

Představení uvedl Lukáš Hejlík, autor projektu LiStOVáNí. Vzpomněl na poslední čtení v Redutě (z knihy Bertík a čmuchadlo), kdy po skončení diváky pozval na další LiStOVáNí, tentokrát knihou Bláznivá teta a já. Tehdy sliboval zábavu pro děti i dospělé, a tomu, jak věří, dnešní scénické čtení jistě dostojí. Na jedno z předchozích představení Bláznivé tety totiž přišli jen dospělí a výborně se bavili. A ani v Redutě to nebylo jiné.

Scénické čtení bylo velmi interaktivní. Obě herečky komunikovaly s diváky, reagovaly na jejich gesta či smích, několikrát zapojily do dění dětské diváky (například prosbou o přečtení druhého nejkrásnějšího slova na světě – jakamingdingding). Neváhaly ponořit se do útrob hlediště a potřást si s některými diváky rukou. Ostatně od bláznivé tety jsou takové kousky očekávatelné. Diváci se smáli a představení si užívali.

Lenka Janíková v roli tety Matyldy a Petra Bučková v roli Sáry

Na rozdíl od knihy, v níž je Sára spíše tichou a poddajnou, působila „jevištní“ Sára více jako puberťačka – odmlouvala rodičům, protáčela oči a dělala nejrůznější obličeje, tvářila se otráveně a nesouhlas s maminčinými rozhodnutími připomínal spíše záškodnickou válku. Vše ale bylo podáno s lehkostí a vtipem. Mnohé scény, které vyvolaly bouři smíchu, v knize nenajdete. Herečky některé situace (například tenisový trénink) více rozvedly. Scénické pojetí Bláznivé tety se tak přiblížilo komickému žánru humoristického románu více, než by odpovídalo knižní předloze.

V bohaté nadílce vtipů a ve zjednodušené verzi příběhu tak možná trochu zaniklo jemné poselství knihy, v níž je dětskému čtenáři umožněno nahlédnout do světa mentálně i fyzicky handicapovaných lidí. Taktéž vyústění příběhu bylo stručné a možná až příliš zkrácené a rychlé; než byl dán divákům prostor k zamyšlení, příběh již skončil. Ovšem představení jako celek bylo rozkošně bláznivé a všem divákům vykouzlilo úsměvy na tváři. A to ještě nikdo netušil, co dalšího přijde a rozzáří dětem oči. Ale nepředbíhejme…

Po představení následovala beseda s vzácným hostem, samotnou autorkou knihy Sylvií Heinleinovou. Hned na začátku všechny rozesmála prohlášením:

„Čechy jsou krásné, zejména takhle rychle z auta.“

Sylvia Heinleinová vyprávěla o vzniku své pozoruhodné knihy. Matylda (v originále Hulda) je reálnou postavou, stejně jako další knižní hrdinové. Hulda jednou na ulici zastavila Sylvii Heinleinovou, hýřila dobrou náladou, byla vtipná a – pozvala ji k sobě domů. Huldin svět a svět dalších handicapovaných, s nimiž se Sylvie Heinleinová postupem času setkala, byl natolik inspirativní, že se brzy zrodila kniha Bláznivá teta a já. Sylvia Heinleinová její vznik přirovnala k pečení dortu – měla různé charaktery, tak jako kuchař má různé suroviny, která dá dohromady, a je tu dort.

Tento příměr nebyl zvolen náhodně. Bláznivá teta bude brzy zfilmována a Sylvia Heinleinová právě pracuje na scénáři. Zmínila se, že při psaní filmového scénáře narazila na problém. Teta Matylda má Sáru ráda, ale tento fakt, který se dá popsat na stránkách knihy, je nutné ve filmu nějak zahrát, ztvárnit. Proto bude filmová Matylda každou středu péct narozeninový dort – symbol toho, jak moc má svou neteř Sáru ráda.

A to byla přihrávka na smeč – Lenka Janíková ze zákulisí přinesla velký dort, jehož polovina zobrazovala čelní stranu knihy Bláznivá teta a já. Sylvia Heinleinová byla mile překvapená a evidentně dojatá.

Lenka Janíková předává Sylvii Heinleinové dort

Beseda s autorkou v tu chvíli v podstatě skončila, protože se přistoupilo ke krájení a konzumaci dortu. Každý divák mohl ochutnat, ovšem odvahu dojít si pro kousek sladkého potěšení sebrala jen hrstka dětí – k potěšení Sylvie Heinleinové, která se při zvaní k ochutnávce podívala na desítky lidí v hledišti, poté na dort, který se najednou zdál pro takový počet lidí zoufale malý, a zažertovala, že půlka dortu je její a zbytek mohou herečky nakrájet. Dortu nakonec rozdaly relativně málo, ke škodě stydlivých diváků, protože odvážné děti se nad svými kousky dortu rozplývaly a olizovaly se div ne až za ušima.

Zatímco Lenka Janíková rozdávala dort, Sylvia Heinleinová rozdávala podpisy. Každý, kdo knihu Bláznivá teta a já ještě nevlastnil, si ji mohl zakoupit a nechat podepsat. Autorka se každého dítěte zeptala na jméno, nanečisto jej napsala do bločku a požádala o případnou opravu, a až si byla jistá, že jméno napíše správně, pustila se do psaní věnování plného srdíček.

Sylvia Heinleinová podepisuje knihu, v popředí Petra Bučková

Možná i díky tomu, že se jednalo o poslední představení toho dne a Bláznivé tety vůbec, byla atmosféra uvolněná, nikdo nikam již nespěchal a večer plný smíchu a skvělé nálady v poklidu skončil. Spokojení diváci (a samozřejmě i všichni další zájemci) se již nyní mohou těšit na další představení, která Lukáš Hejlík v úvodu zmínil. Například Knihovnu Jiřího Mahena navštíví Komisař Vrťapka a do hvězdárny na Kraví hoře by měl zamířit každý, kdo se chce vydat stopem napříč Galaxií. Kompletní program všech představení v nejrůznějších městech ČR najdete na stránkách LiStOVáNí.