„Zčásti fikce, zčásti životopis, zčásti milostná romance a zčásti děsuplný příběh s atmosférou starých časů.“

Jak se nazývá jev spočívající v tom, že jakmile jednou člověk obrátí pozornost na nové slovo, téma nebo člověka, začne ho vidět všude? Právě to se mi v následujících týdnech stalo s panem Poem a jeho ptačí básní. Když jsme čekali na Broadwayi, až kolem projede dostavník, slyšela jsem, jak si dvě ženy citují verše z „Havrana“. Nějaký gentleman před ústřicovým sklepem na MacDougal Street držel Mirror otevřený na nejnovějším dotisku básně. Malá děvčátka skákající přes lano na chodníku Sullivan Street si prozpěvovaly: „Krákl havran, krákl havran, krákl havran: Už víckrát ne!“

Jednou ráno, když jsem se na Jeffersonově trhu snažila zmrzlými prsty vylovit z peněženky mince na jablka, slyšela jsem, jak se německý kupec ptá muže za mnou, jestli četl parodii na „Havrana“ nazvanou „Sova“.

„Sám Ďábel měl by píti v míře rozumné,“ zacitoval, „střídmá sova whisky nepije…“

„Nechte mě hádat,“ skočil mu do řeči muž, „… už víckrát ne.“

Zasmáli se a já jsem vzhlédla. Kupec mi koukal na ruce, takže si neuvědomoval, jakou závist ve mně vzbudil. Proč mě nenapadlo napsat parodii? Humor je lepší než hrůza – strašidelná báseň nebo povídka, kterou požadoval pan Morris, mi vůbec nešla od ruky. Hrůzostrašné povídky jsem i nerada četla, natož psala. Nelíbilo se mi, jak otevřeně využívají strach ze smrti, umírání a mrtvých. Proč se pan Poe tolik věnuje takovým námětům? Proč je tak ponurý? A proč to po něm lidé chtějí?

Jeho věhlas mezi prostými občany i literáty však rostl. Včera večer si Bartlettovi a všichni moji známí šli poslechnout jeho přednášku o americké poezii v Knihovně Newyorské společnosti. Ačkoli ve sbírce, o níž se chystal mluvit, bylo i několik mých básní, omluvila jsem se a zůstala jsem doma – nedokázala bych unést, jak chválí jiné, významnější autory, když má vlastní tvorba tak zadrhává. Zajímalo mě nicméně, koho roznesl na kopytech tentokrát, a tak mě zklamalo, že když jsem sešla dolů na snídani, nečekalo mě žádné vyprávění. Eliza někam odešla se svou služebnou.

Teď, pod oknem u stolu, který mi Bartlettovi tak velkoryse připravili, poté, co jsem snědla jablko, učesala se a sepnula si vlasy do drdolu, jsem se začala věnovat příběhu, který jsem se chystala napsat. Zvedla jsem pero, namočila ho v kalamáři, zahleděla se na prázdný papír a zase pero položila. Pohled na obraz visící na stěně mě však přinutil, abych ho opět zvedla. Portrét přísného dědečka pana Bartletta mi připomněl, že nemám vlastní domov.
Za hodinu jsem dokončila báseň o padlém andělu. Vůbec se mi nelíbila, ale to mi nezabránilo obléknout se na vycházku do centra.

Ukázka je z knihy Mrs. Poe, kterou vydalo nakladatelství Metafora.

Nakladatelství Metafora bylo založeno v roce 2001 a od té doby se zaměřuje zejména na literaturu překladovou, její autoři pocházejí ze všech koutů světa. Vydává ale i knihy českých spisovatelů a vybrat si můžete beletrii vážnou i veselou, thrillery i detektivky z minulosti, současnosti i budoucnosti, nebo knihy z oblasti esoteriky či východní filozofie.

Související knihy

Cullenová, Lyun

Metafora, 2015