Novinka z nakladatelství Alpress s výstižným názvem Hradba mlčení britské autorky Tilly Bagshawe (*1973), která v současnosti žije s rodinou střídavě v Los Angeles a v Londýně, nás zavede mezi britskou „smetánku“.

Hlavní postavou je nastupující ministryně vnitra Alexia De Vere. Je úspěšnou političkou, která ovšem některým voličům pije krev svými nekompromisními názory, bohatou manželkou anglického šlechtice Teddy De Vera, matkou krásného syna Michaela a zmrzačené dcery Roxie. Vypadá to, že se jí vše daří, ale jen ona sama ví, jak těžce si své pozice získala. A také, že celý její život stojí na lži.

Když byla mladá a plná života, utopil se kvůli její nepozornosti malý chlapec, syn bohatých a mocných rodičů. Její odpovědnost na sebe však vzal někdo jiný a tvrdě za její chybu pykal. Ona až dosud platila jen nočními děsy a sny, v nichž se topila. Jenže někdo zřejmě chce, aby se její nejhorší noční můry zhmotnily. Hrozby jsou čím dál reálnější a žena, která je všem lidem na očích, se stává snadným terčem.

Jak dlouho bude ještě mlčet a kolik lidí za její mlčení zaplatí životem? Kdo je onen tajemný mstitel a jaké sítě okolo ní spřádá?

Námět je vcelku zajímavý, i když se musím přiznat, že první půle knihy mi přišla až příliš plná různých klišé ze světa bezohledné vrstvy mocných. Homosexuálové tající svoji orientaci, milenky mocných, vytahování kostlivců ze skříní. Roxie miluje chudého tenisového trenéra, což ji přivádí až na práh sebevraždy, Michael se pro změnu jeví jako bohatý floutek, který střídá ženy jako ponožky. A do toho jediná starost, aby náhodou nikdo neodhalil, že Alexia není Alexia a že ji tíží svědomí.

Přišlo mi to nudné a zdlouhavé. Nicméně jsem vydržela a druhá část knihy mě odměnila. Záhady se začaly vršit a autorka je odmítala rozplést dříve, než vše dokonale zamíchá, otřese jistotami a dojde na konec knihy. Čtenář si tak díky jejímu umu potvrdí starou pravdu, že je těžké se vyšplhat na výsluní, ale velice snadné se z něj spadnout dolů.

Román není v žádném případě detektivkou, ale ani společenským příběhem z prostředí horních deseti tisíc. Dalo by se říci, že autorka se se svým románem pohybuje někde uprostřed možných žánrů a do své knihy vměstnává prvky psychologického, kriminálního, společenského i romantického románu. Čtenář se dočká jak úvah o vině a nevině, tak zarputilého, až detektivního pátrání, ale i scén patřících možná do knih typu Padesát odstínů šedi. Nicméně nic z toho nepůsobí násilně, vše do sebe dokonale zapadá. Jistě, samotná hlavní zápletka je velmi neskutečná a vykonstruovaná tak, že nikoho nenechá na pochybách, zda jde o fabulaci, nicméně vše, co se na ni postupem času nabaluje, působí ve výsledku dobře.

Jediné, co jsem autorce neuvěřila, byl vztah Alexie a její dcery Roxie. Neumím si představit, že by se žena, která je ve skutečnosti uzlíčkem citů, dokázala několik let tvářit, že dceru nemiluje, obzvlášť ve chvíli, když si Roxie sáhla na život. Nevím, ale vytvářet tak dlouho zdání něčeho, co ve skutečnosti uvnitř cítí jinak, není dle mého možné.

Dočtete-li knihu Hradba mlčení do konce, dočkáte se překvapivého vyvrcholení, ale možná i odpovědi na otázku, zda je či není dobré mít před svými blízkými nějaká tajemství a vyplatí-li se kolem sebe stavět ochrannou zeď z mlčení…

Související knihy

Bagshawe, Tilly

Alpress, 2015