Známého dánského autora Hana Christiana Andersena netřeba představovat. Mnohé z jeho pohádek patří již mezi klasiku světové literatury. V útlé knížce, vydané nakladatelstvím Albatros, najdete celkem deset pohádkových příběhů – Křesadlo, Starý dům, Princezna na hrášku, Co taťka dělá, dobře dělá, Létající kufr, Ole Zavřiočka, Slavík, Stín, Divoké labutě a Palečka. Jde pouze o malý zlomek z obsáhlého Andersenova díla. Pohádkových příběhů napsal Andersen přes sto padesát. Všechny pohádky z této knížky ani nevstoupily do obecného povědomí. Mezi nejznámější patří Princezna na hrášku.

Název knihy Starý dům a jiné pohádky je totožný s názvem druhé pohádky nazvané Starý dům. Mně se líbila ze všech nejvíc. Starý dům se vyjímal mezi samými novými domy a nelíbil se ani lidem, ani okolní nové výstavbě. Z pohádky bylo cítit pohrdání a výsměch. Dům se líbil pouze malému klučinovi, který dokázal „číst“ v jeho oprýskané omítce. Viděl v ní, jak ulice vypadala dřív – schodiště, arkýře, špičaté štíty, vojáky s halapartnami a okapy mající podobu draků a pohádkových hadů. V domě bydlel starý pán ve vlněných kalhotách a byl docela sám, jen se svými starými myšlenkami. Chlapec jej navštívil, daroval starému pánovi cínového vojáčka a rozhlížel se po starých skvostech, které dům skrýval. Z pohádky na čtenáře přímo „dýchá“ starodávná atmosféra. Děj pohádky pokračuje až do budoucnosti, kdy se čtenář dozví, jaký osud čekal starý dům i cínového vojáčka.

Knihu doprovází nezapomenutelné ilustrace Artuše Scheinera. Vryjí se snadno do paměti, jelikož věrně zachycují pohádkový děj. Precizně ztvárněné lože princezny s dvaceti matracemi a dvaceti prachovými peřinami nebo voják přenášející psa s očima velkýma jako čajové šálky z pohádky Křesadlo upoutají každého čtenáře. Jsou propracovány do nejmenších detailů. Jen mohlo být v knize ilustrací více.

Ve všech pohádkách se setkáváte s pohádkovými postavami i s pohádkovými motivy. Představa, že dobro v pohádkách vždy zvítězí nad zlem, zde ovšem neplatí. V některých docela ponurých příbězích je celkový dojem ještě umocněn tragickým koncem. Proto bych tuto knížku doporučila spíše starším školákům. Mladším dětem a citlivým povahám bych ji nedoporučila vůbec. Andersenův „pohádkový styl“ bývá občas docela drsný. To už je ale na každém z vás, zda si oblíbíte pohádky tohoto velikána, nebo zůstanete u těch tradičních.

Ukázka z pohádky Divoké labutě:

Chudák Eliška si v selské světničce hrála se zeleným listem, žádnou jinou hračku neměla. Udělala do něj dírku a dívala se skrz ni na slunce, a tu najednou jako by viděla čisté oči svých bratří, a pokaždé, když ji na tváři zahřály sluneční paprsky, vzpomněla si na jejich polibky.