Psaní bylo jeho řemeslem

Robert_Merle
Že vám jméno tohoto francouzského spisovatele něco říká, ale zrovna si nemůžete vzpomenout? Možná je to proto, že se proslavil především jedním románem. Přesto se dostal do školních učebnic a není člověka, kterému by jeho román Smrt je mým řemeslem neučaroval. Zpověď velitele koncentračního tábora v Osvětimi vzbuzuje nemalé emoce a nutí čtenáře zamyslet se a klást si zásadní otázku: Proč? Ačkoliv ji sám autor několikrát zodpoví.

Bitva u Dunkerku mu vynesla prestižní cenu!

Robert Merle se narodil 28. srpna 1908 v alžírském městě Tébessa a zemřel na selhání srdce nedaleko Paříže 28. března 2004. Nebyl však jen spisovatelem, ale i literárním historikem, překladatelem a v neposlední řadě i profesorem anglické a americké literatury.

Se svými rodiči žil během prvních desíti let svého života v Alžírsku, nakonec se však spolu s nimi přestěhoval do Francie, kde vystudoval filosofii a anglistiku. V roce 1940 byl dokonce osobně přítomen v bitvě u severofrancouzského města Dunkerk, kde Francouzi bojovali proti německé armádě. Během bojů byl zajat, za což může být možná jedině rád, protože ho tato skutečnost inspirovala k napsání prvního románu s názvem Víkend na Zuydcoote. V roce 1949 za ni obdržel nejvýznamnější francouzské ocenění – Goncourtovu cenu. V šedesátých letech se kniha dočkala zfilmování.

Za svého života byl celkem třikrát ženatý a zplodil šest dětí.

Sci-fi, biografie i divadelní hry

Ikdyž to o něm málokdo ví, je autorem i sci-fi románů Malevil a Až delfíni promluví. Ve svých textech se však zabýval zejména historií, rasismem, společenským útlakem a v neposlední řadě i válkami. Jeho díla jsou zasazena především do prostředí druhé světové války, stejně jako jeho nejvýznamnější román Smrt je mým řemeslem z roku 1955.

Mezi jeho další díla patří například biografie revolucionáře a kubánského prezidenta Fidela Castra – Útok na kasárna z roku 1965 – nebo divadelní hry Flamineo, Sisyfos a smrt, Nový Sisyfos, Vláda žen a Spravedlnost v Miramaru. Dále napsal i třináctidílnou kroniku Dědictví otců vycházející od roku 1977 do roku 2003. Za poslední díl získal cenu Jeana Giona, jenž byl slavným spisovatelem přátelícím se s Albertem Camusem nebo André Gidem. Je samozřejmě také autorem románů V rozpuku mládí (1977), Mé dobré město Paříž (1980), Vladař na scéně (1982), Horoucí láska (1983), Svítání (1985), Ples u vévodkyně (1991), Mladičký král (1993), Růže života (1995), Lilie a purpur (1997), Sláva a nebezpečí (1999), Spiknutí a úklady (2001), Meč a lásky (2003) a dalších.

Smrt je mým řemeslem

Jeho nejpopulárnější kniha je nejen na seznamu povinné četby studentů středních škol, ale dokonce budí zájem v lidech všech generací. Rudolf Lang, ve skutečnosti Rudolf Höss, člen NSDAP a velitel osvětimského koncentračního tábora, žil na jednu stranu šťastný život jako manžel a otec, na druhé straně byl vrahem, jenž každý den přihlížel hromadnému vyvražďování desítek nevinných lidí velmi známým cyklonem B. Jen těžko lze uvěřit, že obyčejný člověk dokáže žít dva tak rozdílné životy, nemít výčitky a nezbláznit se.

Jenže i na Hösse došlo a soud mu přiřkl trest smrti oběšením, který byl vykonán 16. dubna 1947. Zemřel tam, kde stovky jeho obětí před ním – v Osvětimi za krematoriem č. 1. Jeho smrt však nikomu život zpátky nevrátila.

Robert Merle si získal uznání po celém světě, jeho díla jsou překládána do mnoha jazyků a čtenáři jeho díla milují. A chce-li někdo poznat historii druhé světové války, devatenácté století v Pacifiku nebo šestnácté a sedmnácté století za dob krále Ludvíka XIII., nemůže si vybrat lépe. Byl mistrem svého řemesla a svými díly bude provázet ještě mnohé generace po nás.

Zdroj: spisovatele.cz, cbdb.cz
Foto: commons.wikimedia.org, autor: Merle, Wikipedia

Doporučení:
Share

Napsat komentář