Tato roztomilá kombinace povstala z pera žurnalisty Vojty Scriptora Žáka. Své čtenáře hledá na crowfundingovém portálu HitHit. Začtěte se do ukázky z knihy, která teprve bude vydána!

Bál teprve začínal, když jsme s lordem Marco Ornetem přijížděli k Paláci vědy a umění. Ani jsem nevěděl, co tu dělám. Zrovna jsem dokončoval katalog levého křídla jeho rozsáhlé knihovny, když za mnou přišel, ať se slušně obleču, že mu budu dělat doprovod na Večeru květinového umění pořádaném cechem zahrádkářů.

„Já ale nic pěkného nemám,“ namítl jsem. Jako chudý student Arasykovy univerzity jsem byl rád, když jsem si po hospodách, knihovnách, továrnách, prodejnách a trzích vydělal na měsíční školné a ještě mi něco zbylo na večerní chléb a půlnoční víno. Hlavně to víno, ačkoliv donedávna jsem volil radši chleba, když mi hlad svíral útroby jako katova smyčka krk, až jsem měl pocit, že se samou slabostí pozvracím. Spolubydlící Tomasso říkal, že to je dobře, že se pak dřív opiju, ale Tomasso na rozdíl ode mě nikdy neměl problémy s penězi – jako pohledný syn obchodníka šel v nejhorším žebrat k tatíčkovi, i když se raději nechával vydržovat osamělými, ale dosud roztouženými vdovami. Poslední dobou to byla velká móda, kterou se řídili všichni bohémové a dandyové z Vinegie, největšího svobodného města světa. Já po svém otci elektrikáři nezdědil žádný majetek, zato příliš velký nos a nepěknou vejčitou tvář. Snažil jsem se ji ukrýt pod dlouhými hnědými vlasy, které se nemohly rozhodnout, jestli mají barvu vadnoucího listí, anebo hnijící slámy. Na nějaké vydržování nemohlo být ani pomyšlení, takže když na fakultu přišel lord Ornet s tím, že potřebuje někoho, kdo by aktualizoval obsah jeho knihovny, bylo to pro mě jako dar z nebe. Nemám tušení, proč si vybral zrovna mě; jak mi kandidát věd Bornos Zachater alias Kundí ksicht s odporem sdělil, doporučovali mu celou řadu lepších a ukázněnějších studentů.

Snad tedy lord Ornet předpokládal, že jsem jeden z těch, kteří utáhnou milostslečinky na pěkné oblečení, když už ne na pěknou tvář, a musel jsem ho vyvést z omylu. Jeho odpověď mě překvapila: „V pracovně na tebe čeká smoking. Alice ti pomůže s oblékáním.“ S tím se otočil a odkráčel dřív, než jsem stačil něco namítnout.

Autorkou ilustrací je Jessie Loarn.

Celou první kapitolu si můžete přečíst tady.
Pokud se vám ukázka líbí, podpořte její vydání!

Vojta Scriptor Žák

Když mu bylo 13, sestra ho vyzvala, aby napsal knihu. Tak začal psát. Každý den vstával v 6 ráno a hodinu bušil do klávesnice. Dnes je mu 24 let, pracuje jako žurnalista a píše aspoň 8 hodin denně. Sám sebe považuje za grafomana, což dokládá tím, že napsal už 3 romány, řadu povídek a nepočítaně článků. Jeho tvorbu najdete na adrese www.scriptor.cz.