Marlo Morganová napsala knihu s názvem Poselství od protinožců, kterou vydalo nakladatelství Práh. Nejde o novinku na českém trhu, ale o knihu, ke které se budete vracet. Před jedenácti lety jsem ji přečetla jedním dechem a teď jsem se k ní s nadšením vrátila. Patřila a bude patřit k mým nejoblíbenějším.

Autorka je americkou lékařkou, kterou v jejích 50 letech pozval kolega do Austrálie a nabídl jí práci v jejich nemocnici. Byla čerstvě rozvedená, děti měla již dospělé, a tak se rozhodla, že příležitosti změnit svůj život a zažít dobrodružství využije. Z Austrálie byla nadšená, rychle si zvykala, našla si přátele. Jednou, když čekala na známou, přistoupil k ní věštec a vysvětloval:

Ukázka z knihy

„Co vás sem přivedlo – ne do této kavárny, ale na tento kontinent – je osud. Je tu někdo, s kým se máte setkat a bude vám to oběma k dobru. Dohodli jste si toto setkání, ještě než jste se oba narodili. Dokonce jste si k narození vybrali stejný okamžik; jeden z vás se narodil na vrcholku světa a druhý tady dole. Vaše dohoda byla uzavřená na nejvyšší úrovni vašeho věčného bytí. Dohodli jste se, že nevyhledáte jeden druhého dřív, než uplyne padesát let. A nyní nadešel čas. Až se potkáte, vaše duše se okamžitě poznají. To je vše, co vám mohu říci.“

Str. 36

Co to znamená, pochopila až mnohem později.

Na Austrálii jí vadila jen jedna věc. Postavení původních obyvatel. Přišla tedy s návrhem úspěšného programu, který jim pomohl. A v tu chvíli se ozval telefon. Kmen domorodých Australanů, který žil na druhé straně kontinentu, jí chtěl udělit ocenění za její práci. Koupila si nový kostýmek, lodičky na vysokých podpatcích, připravila si řeč a vydala se na cestu. Čekala slavnostní oběd a předání darů. Ale místo toho ji vyzvedl muž v otevřeném autě, vezl ji několik hodin prašnou cestou k domku z vlnitého plechu, kde ji převlékli do domorodého oděvu, spálili jí věci a po několika zkouškách, kterým nerozuměla, jí oznámili, že vyslyšeli její volání o pomoc a smí se s nimi vydat na cestu australskou pouští. Ukáží jí svou kulturu. Byla v šoku, přesto se nebála, a tak se rozhodla, že jeden den s nimi stráví. Nakonec z toho byly celé tři měsíce a skutečně s nimi přešla poušť.

Zjistila mnoho o sobě samé i o filozofii a životě kmene Opravdových lidí. Měla možnost porovnat filozofii lidí žijících v souladu s přírodou s tou, kterou vyznávají „civilizovanější“ kultury. Uvědomila si, jak moc jsme vázaní na materiální věci, jak moc je náš život zaplaven neprůhlednou omáčkou a skryt pod sladkou cukrovou polevou.

Ve svém románu tlumočí vzkaz kmene Opravdových lidí. Rozhodli se žít v celibátu a opustit tento svět, protože se příliš změnil. Přišli o svá posvátná místa, poušť se mění a domorodci již nenachází potravu tak jako dřív. Přesto nechtějí odejít, aniž by o sobě zanechali zprávu. Tu měla předat právě Marlo Morganová. Tak tedy vypráví svůj i jejich příběh.

Pravda nebo fikce? Umí domorodci skutečně komunikovat pomocí telepatie? Opravdu jsou na univerzum napojeni tak, že je o ně vždy postaráno a nežijí tedy jako my ve strachu? Existuje společnost bez soutěživosti, kde má každý svůj talent a kde jednotlivce ostatní přijímají takového, jaký je? Autorka vydala svůj příběh jako román, nicméně tvrdí, že se zakládá na skutečných událostech. Já osobně doufám, že kmen, o kterém píše, skutečně existuje.

Související knihy

Morganová, Marlo

Práh, 2005