A tahle představa mi najednou připadala k smrti děsivá.

V šoku jsem si uvědomila, že jsem se vlastně nikdy nepřipravovala na to, že bych mohla být bez Petea, že by najednou zmizel z mého každodenního života. Že bych přišla o právo vrhnout se mu do náruče a políbit ho, když vejde do místnosti. Zvednout telefon a zavolat mu, kdykoli se něco děje. Pete je první, komu volám, ať už se stane něco dobrého nebo špatného. Komu bych volala, když ne jemu?

A co když to bude jen záminka, na kterou čekal? Řekněme, že váhal, co dělat – jestli zůstat, nebo mě opustit a dát se dohromady s ní. Včera v noci jsem se rozhodla ho nebudit a nevyhodit ho s řevem na ulici. A teď se ukazovalo, že rozhodnutí o tom, co se bude dít dál, možná vůbec není v mých rukou.

Kdyby se vrátil domů a uviděl ten binec, musela bych přiznat, že všechno vím. A co by udělal on, popřel by to? Chtěl by zůstat se mnou, nebo by řekl: „Vlastně máš pravdu, vážně bych ti měl něco říct. Je mi to moc líto, nikdy jsem nechtěl, aby k tomu došlo, ale stalo se a pravda je, že chci být s ní?“

Jak jsem stála uprostřed jeho zničené kanceláře, pokoušela jsem se představit si život bez něj, ale od chvíle, kdy jsme se poznali, jsem se probouzela i usínala prakticky jen s myšlenkou na něj, a často si na něj vzpomenu i během dne. Tvoří základ, na němž stojí vztahy s mou rodinou i přáteli – celý můj život. Je tím, ke komu se vracím domů a kdo tam byl snad odjakživa, takže si ani nedokážu vybavit, jaké to bylo před ním. Je to můj nejlepší kamarád, člověk, který mě zná líp než já sama.

Přece nemůže prožívat totéž s někým jiným. Nedává to žádný smysl. Kde bych žila? Co bych si počala? Nejspíš bych si ani nemohla dovolit vlastní bydlení. Musela bych začít od nuly. Tentokrát se už doopravdy postavit na vlastní nohy.

Narůstající panika v mé hrudi mi začala bušit do žeber. Rozčileně jsem se rozhlédla kolem sebe a v ten okamžik jsem se rozhodla, že se zkrátka nesmí dozvědět, co jsem provedla. Cítila jsem se jako Alenka padající králičí norou: svatby, děti, páry, domy, to všechno se kolem mě míhalo a proklouzávalo mi mezi nataženými prsty. Bylo mi jasné, že musím zatajit, co jsem vyvedla, nebo se vlastním přičiněním uvězním v budoucnosti, jakou jsem si nikdy nepřála, v budoucnosti bez Petea.

A vtom jsem dostala spásný nápad. Vloupání… tím by se všechno zakrylo. Stačilo jednoduše zničit i zbytek domu, aby to vypadalo věrohodně.

Můj první podvod.

Ukázka je z knihy Milenka mého muže, kterou vydalo nakladatelství Domino.

Další ukázku z knihy si můžete přečíst zde.

O autorce knihy

Britská spisovatelka Lucy Dawson vyvrací domněnku, že román napsaný ženou pro ženy je lehké odpočinkové čtení se šťastným koncem. Její knihy jsou totiž přesně opačné: každou z nich se táhne temná dějová linka a po dočtení poslední strany se budete cítit všelijak, jen ne radostně.

Lucyini hrdinové zažívají věci, které se můžou stát každému z nás. Stačí však docela málo a zprvu banální situace se zamotá do neřešitelné změti. Člověk pak stojí a diví se: opravdu se tohle všechno děje právě mně? A jak se to vlastně mohlo stát? Kdy se to zvrtlo? A jestli někdo umí bravurně vystihnout pozvolný posun od „normálního k šílenému“, pak je to nepochybně Lucy Dawson.

Nakladatelství Domino vzniklo v roce 1997. Mnohé se od té doby změnilo, základ však zůstává stejný: ve všech edicích se čtenářům snaží nabídnout pouze takové knihy, které stojí za to číst.

Související knihy

Dawson, Lucy

Domino, 2014