V první polovině 19. století se ve Francii objevily první snahy vymezit se proti tehdy dominujícímu romantismu a místo jednotlivce a jeho vnitřního života se zaměřit na fungování člověka ve společnosti. Jedním z prvních autorů, kteří se tomuto cíli výrazně přiblížili, byl Honoré de Balzac, později často označovaný jako otec kritického realismu.

Balzac si pro svou literární práci vytyčil velkolepý cíl. V rozsáhlém prozaickém cyklu, který měl čítat přes stovku románů a povídek, chtěl zachytit francouzskou společnost své doby v celé její šíři, od prostitutek a zchudlých šlechticů až po bohaté finančníky. Tento plán se mu sice nepodařilo dovést do úplného konce, i tak však vytvořil působivé a velmi plastické dílo, které je dodnes ceněno pro svou literární i dokumentární hodnotu.

Jednou z próz, které tvoří jádro Balzakova celoživotního díla, je román Ztracené iluze, který v letošním roce vydalo nakladatelství Slovart v edici Světová klasika. Jeho protagonistou je Lucien Chardon, nadaný básník z jihofrancouzské vesnice, který touží prorazit v Paříži. První rozčarování zažije ve chvíli, kdy si uvědomí, že důležitější než talent jsou pro dráhu spisovatele společenské kontakty a peníze, kterých se mu nedostává. Od této chvíle zažívá vzestupy i pády, poznává život šlechty a dandyů, ale také chudých géniů a lehkých žen. Jeho krása a nesporný talent mu získávají obdiv, vzbuzují však také závist. A Lucien zjišťuje, že k tomu, aby slávu nejen získal, ale také si ji udržel, bude potřebovat nejenom vlivné přátele, ale především prozíravost, opatrnost a duševní sílu.

Souběžně s tímto příběhem se v knize rozvíjí druhá dějová linie, jejímž hrdinou je Lucienův švagr David, který neoplývá vtipem, krásou ani podnikatelskými dovednostmi a nechá se od vlastního otce přivést téměř na mizinu. Na rozdíl od Luciena však vyniká pevným charakterem a dokáže díky němu přestát i náročnou životní situaci. Závěr knihy, kdy se Lucien vrací do rodné vesnice, konfrontuje obě tyto zcela odlišné povahy, okouzlujícího a talentovaného Luciena a prostého, ale poctivého Davida a ukazuje je oba ve zcela novém světle.

Pronikavé vykreslení složitých charakterů, které se v průběhu děje proměňují a vzájemně ovlivňují, je jednou z nejvýraznějších kvalit knihy. Její další, neméně zásadní předností je pečlivý, až téměř vědecký popis míst, předmětů, oděvů, pokrmů a především společenských struktur a institucí. Čtenář se tak seznámí s fungováním tehdejší tiskařské dílny, redakce novin, nakladatelství, divadla nebo banky. A mnohdy s překvapením zjistí, že se za necelá dvě století až tak mnoho nezměnilo.

Čtenář, který dává přednost knihám s rychle postupujícím dějem, tuto vlastnost Balzakova románu může snadno vnímat jako nedostatek a při čtení se nudit. Naproti tomu ten, kdo ocení autorův smysl pro detail a je ochoten se na tehdejší a koneckonců i dnešní společnost podívat s kritickým odstupem, bude dílem, jež stálo u zrodu celého uměleckého směru, zcela nadšen.

Foto: Camille Pissarro, en.wikipedia.org

Související knihy

Balzac, Honoré de

Slovart, 2014