Rozpálená poušť má dvě tváře. Vítr pohrávající si s písečnými dunami dokáže nalákat zástupy dobrodruhů, kteří by si rádi odnesli nějaký vzrušující zážitek. Vyprahlá pustina však zároveň představuje nebezpečné místo plné jedovatých hadů a škorpionů nebo s vyhlídkou na pomalé žíznivé umírání. Tu největší z nich – africkou Saharu – si za dějiště svého románu zvolil spisovatel Alec Palmer. Jeho jméno sice zní cizokrajně, ve skutečnosti se ale jedná o pseudonym českého autora Aleše Pitzmose. Na literární scéně už není žádný začátečník, může se chlubit knihami Démoni pralesa, Ztracené město a nejnovějším přírůstkem s názvem Srdce Sahary. Ten, stejně jako oba předcházející svazky, vydalo nakladatelství Alpress.

Název románu odkazuje ke stejnojmennému artefaktu z osmého století našeho letopočtu. O existenci a ohromné moci tohoto kamene se čtenář dozvídá hned v prologu, který jej zavádí do středověké Libye. Zbytek příběhu pak autor zasadil do současnosti a vypráví jej skrze několikero postav. K těm ústředním patří mírně řečeno nesourodá skupinka lidí, tvořená nadšeným archeologem Jamesonem, reportérkou Alyson a jejím přítelem Denisem Scottem. Nejvýraznějším hybatelem děje se hned od samého začátku stává Jameson. Právě on touží po tom nalézt bájné Srdce Sahary a pro jeho získání neváhá ohrozit život svůj ani svých společníků.

K tomuto trojlístku se posléze z různých důvodů přidává ještě další dvojice – pohledná a lehce tajemná Tamenna doprovázená Edaberem, jemuž v žilách koluje krev Tuaregů. A zde se dostáváme k oné nesourodosti. Pouta, která patero postav drží pohromadě, napadají na jednu nohu. Důvody, proč se k pátrání po artefaktu připojují, nezní zrovna uvěřitelně a čtenáři je ihned jasné, že k nim došlo jen z toho důvodu, aby se příběh odehrával v pestřejších barvách. Rozdílnost mnoha povah totiž přisypává mezi řádky textu pikantnost, která pomáhá v mnoha situacích. Tu vyhrotí napětí mezi hrdiny, tam zase dokáže patřičně zdramatizovat atmosféru.

S protagonisty příběhu souvisí i další výtka. Jejich chování častokrát sklouzává k přehnané teatrálnosti, jejímž důsledkem je, že přestává být uvěřitelné. Nereagují tak, jak by se v daných situacích zachovali skuteční lidé. Hrdinové příběhu se tak čím dál více stávají figurkami žijícími pouze v papírovém světě knihy.

Pokud však tohle člověk přijme a nebude se „hnípat v každém vřídku“, dostane se mu dobrodružného adrenalinového čtiva s mysteriózní příměsí. Akce román doprovází od první kapitoly až po závěrečnou tečku. Stránky se tak otáčejí velice rychle a příběh příjemně ubíhá.

Palmerovo Srdce Sahary nemůžu označit jinak než jako dobře napsané béčko. A to ve zcela pozitivním smyslu tohoto označení. Kniha totiž nabízí oddech, únik od každodenního shonu a stresu a nemá potřebu ze sebe dělat něco, čím není. Pokud na tato fakta čtenář přistoupí, knihu si s gustem užije. Požitek ze čtení se navíc násobí, patříte-li mezi fanoušky filmového Indiana Jonese nebo románů Jamese Rollinse. Pakliže si odmyslíte přehršel akčních pasáží, dá se Srdce Sahary přirovnat také k titulu Sedm démonů od Barbary Woodové.

Alec Palmer má před sebou jako spisovatel ještě dlouhou cestu. Jestliže mu vydrží chuť a zápal, může předvést ještě mnoho. Chce to jen zapracovat na čistším řemeslném provedení, zaměřit se na lepší propracování postav a odpustit si vkládání rádoby vtipných frází do míst, kde působí nepatřičně. Zatím se totiž nachází ve fázi, kdy výsledek není vyloženě špatný, není však prostý několika chyb. Nejsou zásadní, je však těžké je zcela pominout.

Související knihy

Palmer, Alec

Alpress, 2014