V pořadí již třetí vychází v nakladatelství Mladá fronta kniha věnovaná cestování, ale především poznávání známých i méně známých míst České republiky s názvem Neznámé Čechy 3.

Po pravdě, většina míst zde popisovaných zase tak neznámá není, jsou všude běžně zmiňovaná. Ale co už o těchto místech mnohdy nevíme, jsou fakta o legendách, pověstech, kouzelné či léčivé síle, stavbách, které vyzařují pozitivní energii nebo se po staletí staly poutními místy.

Vzhledem k jejich počtu v knize popisovaných jsou rozdělena přehledně do kapitol, takže si každý čtenář bezpečně může nalistovat, zda má zájem dozvědět se nejprve něco o posvátných horách, stavbách, poutních místech, nebo zamíří na místa známá sílou posvátné vody apod.

Celkem je zde třináct kapitol: Posvátné hory, Síla stromů, Posvátná vertikalita, Zelená síla, Síla kamenného divadla, Síla posvátných míst, Síly skryté v podzemí, Posvátné stavby, Síla poutních míst, Síla posvátné vody, Síla ochranných znamení, Přítomnost mrtvých a Kamenné podoby.

Každá z nich se zaměřuje na jednu část severozápadních Čech. Opět velice přehledně má čtenář před sebou řazena jednotlivá místa, řeky, hory…

Autor nejprve seznamuje s daným místem, městem, městečkem, jeho kompletní historií včetně založení, geologií a postupně přechází do současnosti. Popisuje, k jakému účelu se místo původně využívalo a jaká je jeho situace dnes, jaké pověsti či legendy jsou s ním spojené. V případě kostelů a chrámů, jako je například Panenský Týnec uvádí i možné léčivé účinky, které údajně stavba má, jak je tato síla využívána apod.
Veškeré informace nejsou nijak zavádějící, autor čtenáři své názory v knize nevnucuje, spíše nabízí objektivní pohled na stavby či místa tak, jak se vyvíjela v čase a jak je vnímají lidé.

Ukázka z knihy

Panenský Týnec
Nedostavěný gotický chrám nedaleko Slaného neláká jen obdivovatele architektury či milovníky historie, ale přicházejí sem úplně jiní lidé. Do chrámové lodi nahoře otevřené proudí ti, kteří chtějí posílit zdejší energií, protože jsou přesvědčeni, že na jednom místě proudí ze země síla, která posiluje obranyschopnost organismu. Konají se zde také svatby, najdete tu lidi ve složité meditační pozici, těhotné ženy, které v důvěře strnuly pod vysokými zdmi, uprostřed nichž se nachází vyhlášená pozitivní zóna.
Panenský Týnec nalezneme na náhorní plošině Džbánské vysočiny, která leží na opukových vrstvách. Toto městečko v nadmořské výšce 360 m patří mezi nejvýše položená místa lounského okresu. Leží a před dávnými stoletími již leželo na důležité cestě z Prahy do Lipska, ve starých spisech nazvané „Via regia“ (Královská cesta). Původ Panenského Týnce je pradávný, o čemž svědčí i jeho název. Všechny ty české Týnce jsou patrně odvozeny z keltského „dun“, což byl název pro opevněnou osadu, většinou zárodek budoucího města. Germáni od Keltů název přijali jako Tun, anglicky Town a u nás Týn. Panenský Týnec tedy musela být keltská osada, pravděpodobně ještě s daleko starším osídlením. To „keltská“ tu muselo být významné. Nesvědčí o tom jen název obce, ala také nález zbytku mohyly s kostrovým hrobem. Jeho výbava se nedochovala, ale v Národním muzeu je uložena unikátní maskovitá spona, skutečně mistrovské dílo z bronzu. Plastickou výzdobu, dravce letícího s roztaženými křídly, musel vytvořit významný umělec a vlastnit ji musela významná osoba.

Ale ani po odchodu Keltů Týnec neosiřel. Dokládá to několik nálezů, z nichž nejvýznamnější  je velká bronzová spona římského provinciálního tvaru s ornamenty, která je uložena v lounském okresním muzeu. Dá se předpokládat, že nedostavěný gotický chrám mohl být zbudován na tradičním místě zdejší posvátnosti, tedy na základech daleko starších svatyní. Možná proto je tu duchovní energie koncentrovaná.

Možná vás, stejně jako mě zarazila kapitola s názvem Přítomnost mrtvých. Byla jsem zvědavá, takže jsem ji nalistovala jako první. Nenajdeme zde žádné popisy duchů, kteří v noci vylézají z hrobů a straší okolí. Jsou to popisy nejvýznamnějších hřbitovů, tedy rovněž posvátných míst, svědků historie. Václav Vokolek ukazuje i na ta nejdetailnější zpracování náhrobků, soch i hrobek, vše velice zajímavě a to natolik, že možná dostanete chuť se na taková místa vydat a poznávat je také.

Neméně zajímavá je kapitola věnující se silám ukrytým v podzemí a proto se o ní rovněž zmíním. Pojednává především o trpaslících, o kterých, jak sám autor uvádí, se zatím zmiňují vlastně jen pohádky. O jejich čarovné moci i tajemstvích, která ukrývají. Ovšem Václav Vokolek uvádí fakt z roku 2003, kdy došlo na indonéském ostrově Flores k objevu jeskyně s pozůstatky pravěkých lidí – hobitů, kteří, přesto, že dosahovali výšky jednoho metru a jejich mozek byl pouze třetinový v porovnání s naším, byly chytří, inteligentní, měli zbraně i vyráběli oheň. Míst v severozápadních Čechách, které jsou nebo by mohly být spojené s výskytem trpaslíků je více, autor je zmiňuje i s konkrétními popisy vzniku pověstí o nich. Jedna zajímavá je například  z Děčína – Kvádrberka:

Ukázka z knihy:

Vyprávělo se, že na východní straně Kvádrberku, právě tam se zvláštní shodou koncentrují archeologické nálezy, se začaly dít velice tajemné věci. V noci se tam začala objevovat modrá světýlka a občas celý vrcholek vzplanul plamenem. Ale lesní požár to nebyl. Dokonce prý koncem léta vyrostl na vrcholu Kvádrberku mléčně bílý zámek. Jenže zvědavci z Děčína odešli s nepořízenou. Jakmile se k zámku přiblížili, stavba obrostla divokým křovím a zmizela v zeleni.

Protože v okolí zámku byli spatřeni trpaslíci, bylo jasné, že jim zámek patří. Lidé toužili po jejich pokladech, snažili se na Kvádrberku kopat a uražení trpaslíci odešli. Zůstala po nich divoká zahrada plná šípků a studánka, které se říkalo Trpasličí. Najdeme ji dodnes ukrytou uprostřed zcela divoké vegetace.

Ke Kvádrberku se také váže nejznámější děčínská pověst. V noci na skalnatý kopec nad městem vyšel ptáčník Jeroným. Sotva dorazil na vrchol, spatřil podivnou věc. Z houští vyšel bílý jelen a mezi parohy měl ohnivý kříž. Ptáčníka si ani nevšiml, ten jistě hrůzou ztuhl, a vydal se k městu.

Když se ptáčník vrátil do Děčína, panovala tam pozdvižení. Jelena s planoucím křížem vidělo mnoho lidí, hlavně truhlář Jokl, kterému se zjevení zastavilo těsně před dílnou. Nikdo nevěděl proč. Ale za tři dny bylo všem jasno. V dílně truhláře vypukl požár, který zničil celé město. To není žádný pohádkový výmysl. Třicátého června 1749 skutečně vznikl ve městě krutý požár, který během jediného dne zničil uvnitř hradeb 135 domů, poškodil oba kostely, radnici a všechny tři městské brány.

Kniha je plná pozoruhodných vyprávění postavených na faktech nebo na pověstech, tak, jak kolují mezi lidmi odjakživa. Rozluštit jejich tajemství se Václavu Vokolkovi sice nepodařilo, i když se snaží srovnávat, uvádí historické souvislosti, mýty vyskytující se po staletí apod., ale to není podstatné. Důležitější je, že čtenáře seznamuje s místem, kde jsme se narodili, kde žijeme a o kterém toho třeba zase tolik nevíme. A je to škoda, protože Čechy jsou krásné, plné nádherných památek i míst, která by neměla zůstat zapomenuta. A právě těm, kterým toto zapomenutí více či méně hrozí, je věnována tato publikace.

Určitě si své místo najde v každé knihovničce nadšeného cestovatele a výletníka po netradičních místech, který chce poznávat třeba na první pohled ne tak zajímavé památky jako jsou naše nejproslulejší hrady a zámky, ale touží po změně, po něčem, kde ho nebude pronásledovat dav turistů, ale kde bude mít klid k pochopení toho, jak silná je příroda, jakou má moc a jak by se dala využít ve prospěch všech. Ale listování jejími stránkami doporučuji i všem ostatním, kteří jsou prostě jen zvědaví, zajímají je legendy a mystická místa nebo chtějí udělat radost svým blízkým nějakým nevšedním knižním dárkem.

Neznámé Čechy 3

Autor: Václav Vokolek

Mladá fronta, 2011

OBJEDNAT knihu Neznámé Čechy 3