Žádný jiný ze starožitných českých rodů se do naší historie nezapsal tak, jak se to podařilo Rožmberkům (a jejich předkům Vítkovcům). Navzdory faktu, že vymřeli po meči před více než pěti sty lety, jako by byli stále mezi námi. Vděčíme jim za líbeznou krajinu jižních Čech, protkanou rybníky, za gotické i renesanční skvosty, ale také za věhlas, který kdysi daleko přesahoval hranice Českých zemí. Vždyť v jejich rodokmenu nalezneme dvě české královny – a kdo jiný mohl ohrožovat samotného krále či pomýšlet na polskou korunu, než ten či onen vladař Domu rožmberského?

Odvrácenou stranou této nadčasovosti je však snůška omylů, polopravd i zjevných lží, která byla v průběhu následujících věků na pány z Růže navršena. Ne že by osud každého z nich nevydal přinejmenším na román – a známý spisovatel a publicista Jan Bauer, který má coby jihočeský patriot k této otázce mimořádně blízko, nás o tom čtivou formou přesvědčuje. Je však třeba uvést na pravou míru nejen zkarikovaný obraz zejména posledních dvou rožmberských vladařů, jak jej předložily nedávná literatura a kinematografie, ale také mnohé omyly, tradované i v seriózním dějepisectví.

Pětilistá rožmberská růže (stejně jako její sestra, růže pánů z Hradce) se v českém středověku a raném novověku rozvinula do krásy a vůně, jež okouzlily celou střední Evropu. A ačkoli byla v roce 1611 ustřižena, její výhonky stále kvetou v „zemi zamyšlené“… a v našich srdcích.

XI. svazek Edice Český ČAS budiž poutavou připomínkou těch, kteří ji zasadili a starali se po dlouhá staletí o její rozkvět – připomínkou dramatických osudů pánů z Růže.

Ukázka z knihy

Ovšem v roce 1231 se situace obrátila a většiny vítkovských lén v Horních Rakousích se v obavě z českého vlivu zmocnili pasovští biskupové. Vítkovci proto začali znovu posilovat své postavení v Čechách. Dokladem bylo vybudování nového hradu Příběnice na řece Lužnici, jehož velkorysá stavba snesla srovnání s královskými hrady. Vítkovci se tak vlastně vraceli na Táborsko, svou tradiční doménu. Hrad Příběnice, jak uvádí Dobroslava Menclová, „byl založen jako obranné a správní středisko okolních statků na vysokém ostruhu nad Lužnicí v místě, kde se řece, přitékající od severu, postavila v cestu příčná skála, která ji donutila změnit řečiště. Ve smyčce řeky vznikl tak ostroh, na severozápadě nárazy vody vymletý a zčásti i podemletý do svislé, místy i převislé skalní stěny… Hrad postavený na tomto ostrohu byl tedy v tehdejší době takřka nedobytný…“
Kastellolog a historik Tomáš Durdík k tomu dodává: „Příběnice jsou nejnáročnějším stavebním podnikem Vítkovců ze 13. století. Příčina tkví nesporně ve skutečnosti, že šlo o mocenskou demonstraci v místě ostrého střetu jejich zájmů se zájmy královskými, vyjádřenými založením nedalekého města a hradu Hradiště (dnes Tábor). Příběnice jsou zároveň jedním ze dvou českých šlechtických hradů 13. století (druhým je Stará Dubá) řádově srovnatelných s královskými hrady s obvodovou zástavbou, což byl v té době striktní typové diferenciace mezi šlechtickými a královskými hrady jev zcela ojedinělý.” Zakladatelem hradu Příběnice byl patrně už Vítek mladší z Blankenberga, ovšem jako první použil predikátu „z Příběnic“ až jeho syn Vítek I., k roku 1243 uváděný jako královský komoří. Část historiků, například Jiří Kuthan, považují právě komořího Vítka za skutečného budovatele tohoto hradu.

Pokračujte ve čtení ukázky!

Rožmberkové – první po králi

Autor: Jan Bauer

Vydalo: nakladatelství Čas
Počet stran: 240
Vazba: vázaná
Formát:  145 x 207 mm
ISBN:  978-80-7475-063-2

Knihu Rožmberkové – první po králi vydalo nakladatelství Čas

O autorovi

Jan Bauer (*11. dubna 1945 v Jihlavě) je jedním z nejplodnějších českých spisovatelů. Na svém kontě má kolem 130 knižních titulů. Z těch čtenářsky nejúspěšnějších můžeme uvést například pětisvazkové Záhady českých dějin, Vládci českých zemí – Historie panovnického trůnu Čech a Moravy, Sex v dějinách, Čeští světci a kacíři, Klasikové v nedbalkách, Ženy z rodu Habsburků či Ženy z rodu Přemyslovců. Jako člen autorského kolektivu se podílel na desetisvazkovém projektu Toulky minulostí světa. V posledních letech se věnuje také psaní historických detektivek a románů (např. Číše jedu pro krále, Dárek pro mistra kata nebo Klášter kostlivců). Několik titulů napsal pod pseudonymy Felix Krumlowský a Vojtěch Fišer. Za svou literární tvorbu obdržel mj. Cenu Karla Hynka Máchy (1995), Zeyerův hrnek (2007) a prestižní jihočeskou literární cenu Číše Petra Voka (2010). Je externím spolupracovníkem časopisů History revue a Svět objevů.

Kniha Rožmberkové – první po králi je jeho čtvrtým počinem v Nakladatelství ČAS, předcházely jí tituly Bílá místa našich dějin, Hříchy a vášně přemyslovských králů (obě 2013) a Skrytá tvář českých dějin (2014).

(Informace o autorovi: nakladatelství Čas)

Nakladatelství ČAS si do štítu vetklo heslo „Kniha je ženského rodu“. Rádi bychom totiž vydávali hlavně kvalitní beletrii stvořenou ženským perem a určenou ženským očím a srdcím, ovšem samozřejmě nejen jim. V současnosti naplňujeme tyto ediční řady: Příběhy nejen pro ženy, Erotika, Osobnosti, hudba, film, Pro děti a jejich rodiče, Poezie, Literatura faktu a Ostatní. České i překladové tituly vydáváme s pečlivou redakční úpravou a v kvalitním grafickém zpracování. Knihy, vznikající pod vedením nakladatele, spisovatele a hudebníka Josefa „Pepsona“ Snětivého, naleznete na webu nakladatelství.

Související knihy

Bauer, Jan

Čas, 2014