Ve středu 29. října ohromný počet kamarádů, známých a fanoušků autorky Simony Vlkové obsadil kavárničku v pražském Paláci knih Luxor a trpělivě čekal na zahájení slavnostního křtu této neobyčejné knihy s názvem Najít světlo ve tmě. Pár minut po páté již bylo vše přichystáno, moderátor David Salomon přivítal autorku Simonu Vlkovou, redaktorku nakladatelství Fragment Romanu Homonickou a kmotřičky Marii Doležalovou a Miluši Bittnerovou. Začíná optimistické povídání o bolestivých věcech. Simona Vlková přítomné seznamuje se svým příběhem, s minulostí, s nápadem na vznik knížky i s překážkami a těžkostmi provázející její přípravu. O čem ta tajemná kniha vlastně je? Původně měla být příběhem Simoniny rodiny. O náhlém odchodu její dcery, o jejím vypořádání se se smrtí blízkého člověka, o mediálních tahanicích, o emočních pádech, o bolesti a o nelehké cestě ze dna zpět k životu. Postupem času, jak přicházely příspěvky od známých, kamarádů a lidiček se stejným osudem, to najednou nebyl pouze příběh o Báře, ale vznikly příběhy Mihule, Shaggyho, Elišky a dalších. Najít světlo ve tměje kniha nejen očisťující Báru, je to také příběh postupné proměny Simony, která to nevzdala a všechno dotáhla do konce.

povídání o knížce

Simona Vlková není obyčejná žena, je to tvrdohlavá štířice, a co si usmyslí, to dokáže. Usmyslela si po svém stvořit knihu, vydala se tou těžší cestou, ale dokázala to. Rozhodla se svou knihu spolufinancovat. Prostřednictvím webového serveru hithit.cz vybrala od příznivců polovinu částky. Jména většiny z nich jsou zvěčněna uvnitř knihy. Podařilo se jí sehnat tým skvělých lidiček, díky kterým má knížka například nádhernou obálku a spoustu úžasných ilustrací uvnitř. Zkrátka garantuji vám, že nic takového jste ještě v ruce nedrželi. Tato slova potvrdila i redaktorka Romana Homonická, která o knize řekla:

„Mám za sebou 10000 knížek, ale tahle byla nejtěžší, Simona mi posílala fragmenty z mobilu, z tabletu. Byla to ta nejtěžší knížka. A slíbila mi, že příští bude v pořádku.“

Simona Vlková s kmotřičkami

V den křtu bylo Simoně Vlkové 40 let, a jak sama dodala:

„S vydáním knížky přichází světlo, protože jsem ve svých čtyřiceti letech našla sebe samu. Díky Báře. Začala jsem se kolem sebe dívat jinými očima a vidím slunce, motýly. Dýchám a směju se. Už to umím. Už jsem se to znovu naučila.“

Simono, přeji vám, aby teď už bylo jenom lépe, aby už napořád okolo vás svítilo slunce a už nikdy se nikam neschovalo.

zleva Marie Doležalová, Simona Vlková, Romana Homonická

Nadešel čas knihu pokřtít. Rozechvělými prsty se přítomní chopili skleniček se šampaňským. Knížce popřáli hodně spokojených čtenářů, ať pomáhá potřebným a ukazuje cestu zpět do života, načež skleničky obrátili a téměř všechen jejich obsah stékal po obří maketě. Což diváci ocenili bouřlivým potleskem. Jak jsem pozorovala, některým se při něm trochu leskly oči.

slavnostní křest

Přiznám se, že po přečtení knihy se jim vůbec nedivím. Příběh jsem znala jen velmi povrchně. Nikdy mě nebavilo sledování bulváru, zprávu o úmrtí na maturitním plese jsem však zaregistrovala. Knihu jsem četla po částech, nebyla jsem schopna ji přečíst najednou. Také jsem máma, dokonce moje starší dcera se jmenuje Barbora, a můj mozek prostě odmítal chápat, co se na jednotlivých stránkách odehrávalo. Troufnu si říct, že kdo si něčím podobným neprošel, nemůže chápat, co se v lidech odehrává. Naše vědomí nám to nedovolí. Příběh je velmi emotivní. Možná, že některým otevře kromě očí i srdce. Myslím si, že v dnešní době je to potřeba a není nutné se většinu života jen honit za penězi. Důležitější je žít tady a teď. Nemyslíte?

Diváci čekají na podpis

Náhledový obrázek: Marie Tilšarové (maryjet.cz)

Související knihy

Vlková, Simona

Fragment, 2014