Mně, stejně jako asi většině lidí, je známější jméno Vlasty Buriana, Krále komiků. E. F. Burian mi byl až dosud poněkud zatajený, proslulý pouze jako autor písně „Chlupatý kaktus“, kterou milovala moje maminka. A tak jsem přijala s povděkem možnost více se s tímto tajemným člověkem seznámit prostřednictvím knihy Nežádoucí návraty E. F. Buriana, kterou vydalo v letošním roce nakladatelství Galén v edici Olivovníky. A jelikož je autorem jeho syn, písničkář, spisovatel, televizní moderátor, autor dokumentárních filmů a průvodce po Islandu, Portugalsku a Chile Jan Burian (*1952), čekala jsem, že se opravdu hodně dozvím.

Přesto jsem byla zaskočena tím, jaké obrovské množství informací jsem v knize našla. Jan Burian nevynáší totiž na světlo jen svoje vzpomínky – to by byla asi útlá brožurka, protože jeho otec zemřel již v roce 1959 –, ale jde o kompilaci všech možných dostupných materiálů, dobových informací, recenzí, ukázek, ale také vzpomínek jeho souputníků jak z divadelní, tak filmové či hudební branže.

E. F. Burian se narodil 11. června 1904 do hudební rodiny. O počátcích jeho života vyprávějí záznamy jeho maminky Vlasty Burianové. Miloval hudbu a prosadil si studium na konzervatoři. Záhy již skládal a psal verše. V roce 1923 vstoupil do Komunistické strany a nikdy ji neopustil. Líbily se mu její myšlenky a ideu socialismu se snažil prosazovat všemi dostupnými prostředky. Založil svoje divadlo D34. Inscenoval úspěšná představení, vydával desky, natočil film Věra Lukášová. Protestoval proti uvěznění sovětského režizéra Mejercholda a nesouhlasil se Stalinem. Jako komunista a odpůrce Hitlerova protektorátního zřízení byl uvězněn, internován v Terezíně a jako nežádoucí odeslán k likvidaci do koncentračního tábora Dachau. Odtud se dostává do tábora v Neuengamme a jen o vlásek uniká smrti v roce 1945, kdy lodě plně naložené vězni omylem bombarduje britské letectvo.

A poválečná historie nového divadla D45, pozdějšího Armádního uměleckého divadla, již není tak optimistická. Ale i tam lze najít pozitivní momenty. Přiznám se, že dokumentace období po tzv. Vítězném únoru se nečetla už tak dobře. Po obtížném hledání autorů současných her se do jejich psaní pouští sám. Odměnou je mu zdrcující kritika a nepochopení. Toto tápání se projevilo i v odlivu diváků a odchodu herců. On se však tvrdošíjně držel svých komunistických idejí, ale na druhou stranu se nebojácně pouštěl do kritiky všeho, co se oněm ideálům podle jeho názoru vymykalo. Závěr jeho života byl poznamenaný otazníky týkajícími se úmrtí v prominentní komunistické nemocnici.

Opravdu zajímavý člověk, který měl nevšední, hektický tvůrčí život. A zároveň skvělá publikace, která svou dokumentárností není žádným glorifikováním této osobnosti. Jan Burian nehledí na svého slavného otce přes růžové brýle – z vložených osobních dopisů tatínkovi jasně vyplývá, jak on sám mu nerozumí, ale na druhou stranu, jak moc by ho chtěl pochopit.

Jde o jedinečné dílo, ke každé životní etapě přináší hrst dokumentů z tehdejšího tisku, záznamy z přednášek, z vysílání v rozhlase, ze vzpomínkových knih různých osobností. Každá divadelní premiéra je komentována dobovými kritikami i soukromými poznámkami z deníku E. F. Buriana či z pamětí herců. Vše doprovází dobové fotografie, plakáty, přebaly knih.

Pokud i pro vás je Emil František Burian neznámým člověkem, nebojte se sáhnout po této rozsáhlé mozaice z jednoho nepříliš dlouhého života, přeplněného událostmi. Určitě nebudete zklamáni a budete si moci udělat svůj obrázek o době, která je nám již tolik vzdálená.

foto: archiv Jana Buriana

Související knihy

Burian, Jan

Galén, 2012