Pohled do slunce (v originále Staring at the Sun) je osmá beletristická kniha světoznámého psychoterapeuta a emeritního profesora psychiatrie na Stanfordově univerzitě, Irvina D. Yaloma. Nakladatelství Portál vydalo i jeho další knihy – Lži na pohovce, Když Nietzsche plakal, Máma a smysl života, Chvála psychoterapie, Láska a její kat, Každý den o trochu blíž a Léčba Schopenhauerem.

Tak, jako se nedíváme zpříma do slunce, tak se bojíme podívat zpříma smrti do očí. Tutláme náš strach, ukládáme ho nejhlouběji, jak jen to jde. Ale přijdou situace, kdy vyplouvá na povrch a my mu musíme čelit a mnohdy nevíme, jak. V tom nám má Pohled do slunce pomoct, je to, dalo by se říct, takový návod, jak myslet na smrt a přitom se nehroutit.

Kniha se dělí na sedm kapitol. První je shrnutím toho, co nás na následujících stránkách čeká. Druhá část se věnuje rozpoznávání úzkosti ze smrti. Pomocí příkladů z praxe nám Yalom ukazuje, že spousta psychických poruch, jako například deprese, má původ ve strachu ze smrti.

Ve třetí kapitole se věnuje tzv. probouzejícím zážitkům. Dokazuje, že konfrontace se smrtí nemusí vést k zoufalství, naopak může vést k tomu, že si začneme víc užívat, že začneme ŽÍT. Uvědomíme si totiž, že pokud život prožijeme naplno, nebudeme mít na konci pocit, že jsme něco prošvihli. I zde se Yalom, tak jako v celé knize, odkazuje na Nietzscheho – „Dovrš svůj život a zemři v pravý čas“.

Čtvrtá kapitola je protkána myšlenkami filosofů, terapeutů, spisovatelů a jiných umělců, které mají nějakou souvislost se strachem ze smrti. Setkáme se tu tedy s výroky Nietzscheho, Epikura, Sokrata, Freuda, ale i japonského režiséra Akira Kurosawy. Pátá kapitola potom poskytuje návod, jak myšlenky slavných aplikovat na každodenní život.

V šesté kapitole Yalom poskytuje náhled do svého vlastního života, na svůj vlastní boj se strachem ze smrti. Popisuje, jak čelil smrti svého profesora Jerome Franka, jak ho inspirovala síla a vyrovnanost jeho umírajícího přítele a kolegy Jeffa. Dalo by se říct, že v této kapitole se autor dívá zpříma do slunce, je mu pětasedmdesát let a uvědomuje si, že smrt je blízko, přiznává se, že psaní této knihy mu pomáhá v tom, aby se sám vyrovnal se svým strachem.

Sedmá, závěrečná kapitola je psaná hlavně pro terapeuty, má jim poskytnout rady, jak se nevyhýbat úzkosti ze smrti i jak se mají vypořádat se svou vlastní úzkostí. Nelíbí se mu totiž, že se mladí terapeuti této otázce vyhýbají, protože nevědí, jak si poradit s odpovědí na ni. Přestože je tato kapitola věnována především odbornému publiku, je psána srozumitelně, aby ji pochopil i laik.

A celkový dojem z díla? Je to probuzení. Příjemným způsobem nutí k zamyšlení. Během čtení jsem zažila snad sto „aha momentů“, kdy jsem si řekla „No jo, tak to opravdu je!“ Výroky filosofů, které jsem se spoustu let učila a které nikdy nedávaly smysl, dává Yalom do takových souvislostí, že jsou najednou srozumitelné a nutí mě přemýšlet, co se mnou bylo, že jsem to poselství dřív neviděla.

Tato kniha obsahuje tolik moudrosti, že si dovolím tvrdit, že po prvním přečtení nezvládne běžný čtenář vstřebat ani polovinu. Tolik chytrých hesel, tolik výroků slavných lidí, které si chcete zapamatovat. Vřele doporučuji si knihu přečíst. A když už tak budete činit, vezměte si k ruce blok s tužkou. Možná si nezapíšete vůbec nic. A možná popíšete celou stránku jako já. A možná i víc.

Související knihy

Yalom, Irvin D.

Portál, 2012