Josef K. Šlejhar se narodil 14. října 1864 v Nové Pace. Jeho rodiče měli velké hospodářství a obchod s plátnem a bavlněnými výrobky. V místě svého rodného bydliště absolvoval obecnou a měšťanskou školu; maturitu složil na pardubické reálce. Patřil mezi nejlepší studenty. V Praze začal studovat Vysokou školu technickou, studia však nikdy nedokončil. Postupně byl zaměstnán v pojišťovací bance Slavia, jako chemik v pivovaře, v textilním závodě svého otce a opět jako chemik v cukrovaru hraběte E. Šlika v Kopidlně u Jičína. Na jeho ne příliš radostném životě se podepsal nepříznivý vztah k otci, který byl považován za hrubiána, předem dohodnutý sňatek, finanční a osobní krach. Po svatbě (1889) převzal rodinné hospodářství v Dolní Kalné. V nalezené písemné pozůstalosti se Šlejhar o své manželce vyjadřuje jako o „lidském ďáblovi, démonovi, hysterické zvrhlici, divoké šelmě a také jí dával za vinu smrt dvou dětí a také úpadku z rodinného statku.“ (In Host, č. 7, 2014, s. 64). Po rozvodu a finančním krachu začal Šlejhar vyučovat na dvouleté obchodní akademii v Hradci Králové, Kolíně a nakonec v Praze.

„Byla vždy temnost ve mně, neštěstí a hrůza.“

Vliv na jeho dílo měl F. M. Dostojevský, L. N. Tolstý, R. Kipling, J. S. Machar, J. Opolský, J. Vrchlický ad. Básník a spoluautor Manifestu České moderny J. S. Machar se o spisovateli  vyjádřil takto:

„to je Šlejhar, mučitel všech, kteří knihy jeho berou do ruky. Inkvisitor duší, kat nervů. Není hroznějšího spisovatele v celé naší literatuře. Tvůrčí rozkoší Šlejharovou při psaní – byla rozkoš z muk, běd, trápení, týrání, bolestí, hrůz, ukrutností, temnot a pekel, které popisoval.“

Nejčastějšími náměty v novelách a povídkách je téma smrti, zla a paralelní osudy lidí a zvířat. V jeho prózách je velmi detailně líčeno tzv. sociální zlo – krutost, týrání, vraždění, bezdůvodné ubíjení zvířat a hrůzy chudoby. Šlejhar však rozlišuje mezi zlem rafinovaným a elementárním (tzv. zlo přirozených výbuchů, divokých vášní). Své čtenáře nechce šokovat, nýbrž upozornit na dění kolem nás. Jeho stylistické vyjadřování se blíží spíše novinářskému podání než románovému psaní. Oproti tomu se jeho jazyková obratnost vyznačuje mistrnými popisy přírody a krajiny.

V roce 1886 se začaly objevovat v beletristických časopisech některé Šlejharovy práce, ale nezaznamenaly skoro žádný ohlas. Až sbírce Dojmy z přírody a společnosti (1894) a Co život opomíjí se dostalo příznivé kritiky. V roce 1889 vyšla jeho nejslavnější novela Kuře melancholik.  V próze Vraždění účtuje s obcí (Dolní Kalná) – domýšlí si vesnické tragédie, zločiny a zkaženosti místních obyvatel. Kniha V zášeří krbu je jakousi spisovatelovu biografií. Žena zde vystupuje jako démonický protiklad muže. Svůj nejdelší román Peklo dokončil v roce 1906. Mezi nejlepší Šlejharovy romány patří Odsouzenec, Shledání, Zločin a drama Hlas.

Nejlépe vystihuje literární tvorbu věta samotného Šlejhara: „Zlo, jež jsem v životě shledal a líčil, zda vyrovná se zlu, jaké v pravdě v životě se odehrává a jehož denními svědky jsem napořád? Ale tomu zlu jsme již tak uvykli, nepřekvapí nás, nedojme nás a ani největší trýzeň cizí a milosrdenství naše nevzbudí.“

Josef K. Šlejhar zemřel po dlouhé nemoci 9. září roku 1914 v Praze. Literární kritici ho řadili mezi nejslibnější a nejoriginálnější talenty.

Použité zdroje:
ADÁMEK, Petr. Inkvisitor duší, kat nervů : dvojí výročí Josefa Karla Šlejhara.  In Host : měsíčník pro literaturu a čtenáře. Roč. 30, č. 7 (2014), s. 62–66
ŠLEJHAR, Josef Karel a Josef HRDLIČKA. Zločin. Vyd. 1. V Praze: Herrmann & synové, 2007, 94 s. ISBN 978-80-87054-07-9.