Nejlepší francouzská detektivka roku 2013, dekorovaná i dalšími 20 literárními cenami.

Zima je v Laponsku studená a tvrdá. Vesnice Kautokeino se chystá na návrat starého šamanského bubnu. V minulosti bylo mnoho bubnů zničeno v boji proti pohanství. První buben vracející se na laponské území je však ukraden. Vadí návrat bubnu místní církvi? Nebo to provedli laponští separatisté, aby se o nich mluvilo? Případ se dál zamotává smrtí pastevce sobů. Policejní vyšetřovatelé Klemet Nango a Nina Nansenová odhalují vztahy mezi rázovitými laponskými sobaři a norskými usedlíky i tajemství dávné expedice do těchto končin. Co tehdy objevil český geolog?

Ukázka z knihy

Cestou přes bar si všiml, že trojice chovatelů mlčky stojí a čeká.
„Jste na sebe pyšný? Běžte vystřízlivět,“ řekl jim policista stručně, jako kdyby plísnil děcka. „Ještě si promluvíme.“
Při odchodu André Racagnal výmluvě mrkl na Lenu, která mu dala nenápadné znamení rukou. Vzápětí toho litoval, protože si všiml, že to Brattsen postřehl. Vyšli ven do zimy, přešli silnici, minuli supermarket a vstoupili na komisařství, v tu hodinu liduprázdné. Brattsen zavedl Francouze do své kanceláře a usedl za obrazovku.
„Co to bylo za chlápka?“ zeptal se Francouz.
„Ten s lasem, Ailo Finnman, je syn jedné z největších zdejších rodin. Chovatel. Bude mít tak dva tisíce sobů. Druhý dva jsou pastevci Mikkel a John, který pro něj dělaj, když je fofr. Jinak pracujou pro jednoho místního statkáře nebo se různě přiživujou. Celej den hlídaj venku soby. V poslední době tu máme trochu trable.“
Francouz na to nezareagoval, což policistu nepatrně rozladilo.
„Tak mi v rychlosti povězte, jak to bylo, kdo jste, co tu děláte a všechno ostatní.“
Racagnal spustil. Je geolog, pracuje pro jednu francouzskou společnost, přijel sem dělat průzkum. Ubytoval se v Divočině, i když nové hotely jsou luxusnější. Počítá, že tu bude pár týdnů.
„V tuhle roční dobu sem moc prospektorů nejezdí“ poznamenal policista. „Většinou tu pobejvaj v létě, kdy jsou vidět skály. Co můžete pozorovat pod sněhem?“
Policista se tvářil skepticky. Geologovi na tom nesešlo, potřeboval ho ale přesvědčit.
„Já jsem tady v krajině dlouho pracoval, je to už dávno. Několik let. Celkem slušně to tu znám. V zimně když mrzne jsou přístupné bažinaté zóny, do nichž se v létě člověk nedostane. Právě tyhle zóny mě zajímají. A v hloubi viddy je sucho, sněhu je míň, to asi víte. Ne, ujišťuju vás, že správný prospektor umí odvést velmi dobrou práci i v zimě.“

Pokračujte ve čtení ukázky z knihy!

Poslední Laponec

Autor: Olivier Truc

Vydalo: nakladatelství Panteon
Překlad: Zuzana Dlabalová
Počet stran: 464
Vazba: vázaný
Formát: 145 × 216 mm
ISBN:  978-80-87697-24-5

Knihu Poslední Laponec vydalo nakladatelství Panteon

Řekli o knize

„Thriller s ledově mrazivým děním ve stopách laponských chovatelů sobů dobývá svět!“

VG (Norsko)

 „Na pozadí polární noci, starobylých náboženských tradic a divoké rivality pastevců sobů vytváří Olivier Truc pozoruhodný fascinující thriller, který je mnohem víc než jen barvitá exkurze do exotické laponské kultury.“

Télérama magazine (Francie)

Nakladatelství Panteon se zaměřuje na vydávání úspěšných titulů současné zahraniční beletrie. Hned první počin Panteonu – román švédského spisovatele Jonase Jonassona Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel, se stal v Česku záhy bestsellerem.

Související knihy

Truc, Olivier

Panteon, 2014