Téměř všemi příběhy „provází“ srneček Bodálek. Jednotlivá vyprávění na sebe volně navazují, objevují se v nich již známí lesní obyvatelé, ale i přesto se většina příběhů dá číst samostatně. Nebo lze také číst knihu jako příběh o životě Bodálka od malého srnečka až po dospělého srnce, který se už stará o svá mláďata, s tím, že děj sem tam na chvíli odbočí k jiné dějové lince jinému příběhu.

V osmnácti příbězích se čtenáři seznamují s životem lesní zvěře během celého roku, od jara do zimy. Pohádkový rys je zachován, zvířátka mluví lidskou řečí, rozmlouvají s lidmi, ožívají tu i hračky, … Ale i tak se o jejich skutečném životě dozvídáme hodně. Například se děti dozvědí o skorcích, kteří ke svému životu potřebují čistou vodu. Jakmile je voda znečištěna, skorce již u řeky nenajdeme. Kromě poznatku o životě těchto ptáčků je tu i nenápadné poselství o nutnosti chránit přírodu, neodhazovat v lese odpadky. Nebo dalším zajímavým, i když trošku smutným příběhem je vyprávění o zajících, kteří při žních přijdou o nohu či dokonce o život, a proto vypracují plán, jak se při těch letošních žních vyhnout nehodám.

Také to, že příroda umí být i krutá, se tu dočteme, konkrétně v příběhu Šelma ve vodě. Závody malých kačenek skončí tragédií – kachnička Plavalka dorazí k šedému bavlanu jako první, ale jak se vzápětí ukáže, balvan je ve skutečnosti vydra Trhalka, která nebohou kachničku spolkne. Pro děti, které jsou rodiči ušetřeny mírně hororových pohádek typu vlk sežral Karkulku či ježibaba chtěla upéct a sníst Jeníčka a Mařenku, by toto naturalistické pojetí mohlo být nepříjemné.

Již od prvních stránek lze tušit, že autor Ctirad Návrat není jen pohádkářem, ale i znalcem přírody. Pan Návrat vystudoval v Brně lesnickou fakultu a chtěl pracovat v Beskydech, což se mu po pár letech podařilo a začal pracovat jako polesný u Starých Hamrů. Kvůli stavbě přehrady odtud musel s rodinou odejít. Nakonec se stává zaměstnancem Lesního závodu v Ostravici. Tento kraj si zamiloval již jako dítě, kdy trávil prázdniny u svého dědečka ve Frenštátě pod Radhoštěm, v domku nedaleko lesa. V příbězích se tak vynořují místa jako Čeladná, Pstruží, Ostravice, Metylovice, Pustevny, Radhošť, kopec Ondřejník, řeka Čeladenka a jiné. Při čtení pohádek se tak klidně může stát, že zatoužíte vydat se do tohoto krásného kraje a projít si všechna místa, o kterých se v knize píše.

Nakonec, nelze nezmínit grafickou stránku knihy. Sazba textu knihy není provedena černou, ale tmavě zelenou barvou. Zřejmě to byl záměr, vždyť je to povídání o lesích a jejich obyvatelích, a barva lesů je zelená.

Každá kapitola začíná velkou malovanou iniciálou, ve které se téměř vždy skrývá zvířátko, o kterém bude následující příběh vyprávět. Nechybí ani kresby zvířátek. Ty ale nejsou dílem zkušeného malíře či grafika, ale dětí ze Základní školy v Kunčicích pod Ondřejníkem.

A kdybyste náhodou při čtení narazili na nějaké slůvko z myslivecké hantýrky, kterému byste nerozuměli, nevadí. Jednak ze samotného textu lze snadno odhadnout význam slova, a pak také na konci knihy jsou vysvětlivky. Díky abecednímu řazení snadno zjistíte, co znamenají například slova buchtovat, deputát, lončák, morda a jiné.

Za sebe mohu tuto knihu vřele doporučit všem dětem od cca čtyř, pěti let a jejich rodičům. Je to neobvyklá, velmi pěkně zpracovaná kniha, a to jak po grafické, tak i po obsahové stránce.

Zvířátka pod Lysou horou

Autor: Ctirad Návrat

Doplněk, 2002