Představovat čtenářům jméno australského spisovatele Markuse Zusaka je nejspíše stejně přínosné jako zásobování Athén dalšími sovami. Díky kritiky i čtenáři chváleným románům Posel a Zlodějka knih si stačil udělat světové renomé a získat fanoušky napříč zeměmi. K proslulosti mu navíc pomohl i loňský film, který příběh malé zlodějky knih Liesel převedl na stříbrné plátno. Není se tedy čemu divit, že letos nakladatelství Argo sáhlo po autorově prvotině s názvem Roky pod psa a předložilo ji čtenářům v českém překladu.

Děj ani ne stopadesátistránkové knihy se odehrává ve spisovatelově rodné Austrálii. Příběhem čtenáře provází patnáctiletý Cameron Wolf, který osobitým stylem komentuje veškeré dění ve svém životě. Nebo alespoň dění, jemuž náctiletý kluk přikládá význam. Řeší tedy hlavně holky, zejména neúspěchy u nich, vztahy se staršími sourozenci, především hádky, rvačky a vylomeniny, a vlastní existenci. Knihu však nelze jednoduše zaškatulkovat jako román pro mládež, to vůbec ne. Zusak totiž skrze Camerona reflektuje slasti či spíše strasti dospívání, s nimiž se paradoxně více ztotožní až člověk starší, který již stačil posbírat více zkušeností, nadhledu a moudrosti. Právě ten si dokáže plně vychutnat nenásilný humor, jenž spisovatel umně vkládá mezi věty nebo pocity neschopnosti a pochybností o své osobě, které hlavní hrdina zažívá.

Situace a problémy v novele popisované si v pubertě s většími či menšími odlišnostmi prožil snad úplně každý. Tím pádem se s Cameronem naladí na stejnou vlnu kdokoli. Nezáleží ani na pohlaví čtenáře, i když je třeba uznat, že některé výjimečné momenty více zasáhnou muže než ženy a dívky.

Zusak si jako vypravěče a hlavního aktéra nemohl zvolit lepší osobu. Cameron je zkrátka roztomilý ťulpas, často bezradný. Neztratil ještě onu dětskou naivitu, která mu pomáhá se na svět dívat otevřeněji než dospělí. Díky tomu dokáže výstižněji glosovat své prožitky, charaktery bližních nebo chování těch, kteří se považují za vyspělé, a tím pádem rozumné a nechybující jedince. O to větší důraz pak dostávají jeho slova, třebaže často pronesená jen tak mimochodem.

Vůbec nevadí, že Roky pod psa nemají ústřední zápletku. Čtenář sleduje soustavu kratších i delších epizod v hrdinově životě, které se různě proplétají a sem tam ovlivňují budoucí dění. Spisovatelův styl je jemný, uhlazený a ve vší míře originální. Člověk se tak u knihy neustále baví a málokdy narazí na stránku, jež by mu nevykouzlila úsměv na rtech. Svazeček se dá přelouskat během jednoho či dvou odpolední. Zamrzí jen, že pokračování ještě neleží v regálech knihkupectví. Naštěstí však novela nemá otevřený děj, tudíž není třeba vyčkávat jako na jehlách a okusovat si nehty s prosbou, ať už vyjde druhý díl.

Už ve svém debutu předvádí Zusak neskonalý spisovatelský talent. Knize sice chybí k dokonalosti pozdějších autorových knih stále několik krůčků, v porovnání s prvotinami jiných se ale jedná o skvost. Navíc i Roky pod psa jasně naznačují, kudy se bude ubírat Zusakova pozdější literární dráha. Kdo má přečtenou Zlodějku knih i Posla, pozná některé z autorových vypravěčských manýrů. A ti, kteří se se Zusakovou tvorbou setkávají poprvé, dostávají možnost se seznámit se spisovatelem, který své řemeslo ovládá na výbornou.

Související knihy

Zusak, Markus

Argo, 2014