Kniha Phila Hewitta Běž dál s podtitulem Vzlety a pády maratonského závisláka je další knihou nakladatelství Mladá fronta, která se věnuje běhu (Born to run – Zrozeni k běhu, Běhat s Keňany). V šestnácti kapitolách se dozvídáme vše, co může člověka potkat, když se rozhodne zkusit zaběhnout svůj první maraton, a co jej vede k tomu uběhnout každý další. Otevírá se nám svět, kde každé velké město přináší jiný zážitek, jiné počasí, jiné příkoří i jiné nadšení. Zjišťujeme, na čem všem záleží, když chce člověk během zdolat vzdálenost více než dvaačtyřiceti kilometrů. Jakým způsobem musí trénovat, aby se mohl zlepšovat a mít stále lepší čas. A možná nás překvapí, že mezi běžcovy starosti nepatří ta, která napadne každého laika jako první, a sice, že se to přece nedá uběhnout.

Phil Hewitt získal červený diplom z moderních jazyků a doktorát z francouzského divadla 20. století. Pracuje jako kulturní redaktor. Žije s manželkou Fionou a jejich dětmi Adamem a Laurou v Bishop Walthamu v Hapmshiru. K Londýnskému maratonu v roce 1998 se dostal docela náhodou. Sportovní redaktor z Chichester Observeru se nemohl ze zdravotních důvodů zúčastnit. Macmillanovo středisko pro nemocné s rakovinou nabídlo redakci, jako výraz díků v rámci dalšího úsilí o získání peněz, své účastnické místo právě na tomto maratónu. A díky Pamele, manažerce fundraisingu v Macmillanově středisku, která maratony sama běhala, se Philovi dostalo cenných rad. Ve věku čtyřiatřiceti let pro něj ani tak nebylo otázkou, zda uběhnout maraton zvládne, ale za jak dlouho ho uběhne. V prvé řadě shání správnou běžeckou obuv a proniká do světa, kde se i běžecká obuv neustále vyvíjí a není možné kupovat si stále dokola stejný pár. Od správných bot se dostává ke zjištění, že se nedá dlouze běhat bez přelepených bradavek, že je těžší dostat se z míle na pět mil, než z pěti na patnáct, atd. A po několikaměsíční přípravě nastupuje na svůj první maraton. Sám tvrdí, že má štěstí, že jeho první maraton je zrovna ten londýnský. Ten není totiž jen maratonem, ale také největší pouliční párty.

Po úspěšném absolvování Londýnského maratonu následuje chvíle pauzy a později přichází další maratony v dalších městech, jakými jsou New York, Paříž, Amsterdam, Dublin, Berlín, Řím a další.

„A jak jsem se tak rozhlížel, začal jsem se usmívat. Úsměv byl čím dál výraznější. Komu se tu snažím něco namlouvat? Jediný, kdo na to skočil, jsem byl já sám. Jak jsem tam tak stál a díval se k cíli, uvědomil jsem si, že jsem neskončil. Copak bych mohl? Proč bych se měl tohohle vzdát? V tom okamžiku jsem nechtěl být nikde jinde. Jediná myšlenka, která se týkala jiného místa, se ptala: „Kam příště?“ Bylo mi jasné, že bez pocitu uvolnění po dlouhém běhu nemůžu žít.“ (str. 226)

Kniha upoutá nejvíce právě svým začátkem. Hlavní hrdina po třicítce hledá něco, co by jej na chvíli oprostilo od svazujících starostí, jakými jsou  hypotéka, práce a starost o rodinu. Vzpomíná proto na svá studentská léta a začíná s běháním, při kterém si pročistí hlavu a také má tzv. něco jen svého. To je stav, který potká nejednoho člověka unaveného z každodenní rutiny. Kvůli rodině a narození dcery s aktivním běháním na nějakou dobu přestává, ale po čase se k němu opět vrací a to s ještě větším nadšením a nasazením. Čtení této části i části úvodní rychle ubíhá, je snadné se s Philem ztotožnit a v jeho úsilí o pokoření magických dvaačtyřiceti kilometrů mu fandit.

Za první třetinou knihy se čtenář dostává od úvodních úspěchů i k některým neúspěchům, což knize a jejímu protagonistovi dodává na lidském rozměru. Sleduje, jak se zlepšují, ale i zhoršují Philem dosažené časy, zasměje se historce z Dublinu, …  Postupně získává poměrně jasnou představu o tom, jak který maraton vypadá, co vše je potřeba si hlídat, na co se připravit. Pravděpodobně ale také začne pomalu zjišťovat, že se u knihy vlastně nudí. Stále se opakující záznamy o každé míli, zdlouhavé líčení, kterou ulicí běh vedl. Pokud čtenář světová města nezná osobně, patrně mu tyto stránky mnoho neřeknou.

Jestliže knihu nezaklapne ještě před jejím koncem, dočká se posledního zajímavého okamžiku, když se běžec cítí již maratony unavený a je rozhodnut po posledním maratonu na Mallorce s běháním skončit. S napětím očekává, zda dostojí svému přesvědčení. Jak pročítá obtížnost každé přípravy, má pocit, že k tomu skutečně dojde. Z četby ovšem i tak lze tušit, že se s běháním po tolika letech nejspíš přestat nedá.

Kniha Běž dál je příjemným zasvěcením neznalého člověka do tajů maratonského běhu a rozhodně stojí za přečtení. Je psaná velmi milým jazykem a o zajímavé myšlenky není nouze ani v částech, kde už by se mohl čtenář trochu nudit. Pokud ovšem očekává napínavé čtení od začátku do konce, bude nejspíše zklamaný. Takové ambice kniha nemá. Je popisem maratonského života jednoho osamělého běžce mezi tisíci dalších běžců.

Související knihy

Hewitt, Phil

Mladá fronta, 2014