Většina veganských knih je lákavých na pohled, ale pro každodenní vaření víceméně nepoužitelných. Jak tedy obstály Veganské pochoutky od německého šéfkuchaře Jérômeho Eckmeiera?

Kniha, kterou vydalo nakladatelství Slovart, je na první pohled dokonale graficky zpracována a má tak šanci zaujmout nejenom vegany. Kromě pěti kapitol o vaření (Bleskový vegan – rychlovky, Oblíbená tradiční jídla po vegansku – pro opravdový hlad, Když docházejí zásoby – snadné a chutné, Když chcete udělat dojem – recepty na párty a pohoštění, Sladkosti – dezerty a pečivo pro mlsouny) obsahuje kniha i základní úvod a rozdělení potravin pro lidi, kteří se vegany chtějí stát a o této stravovací metodě příliš nevědí.

Například se můžete dozvědět, jak změnit svůj jídelníček, pokud jste doteď byli „jedlíci masa a ryb“ nebo „jak ustát proměnu“ ve vegana. Mnozí zajisté uvítají i představení základních surovin, jako například tofu, tempeh, seitan, lupina. V knize najdete i informace, kde veganské potraviny koupit, co by vám zaručeně nemělo chybět ve spíži, jak a co si ugrilovat a spousty dalšího.

Problém toho, že je kniha určena především pro německý trh, čeští překladatelé vyřešili tím, že k německým odkazům na obchody a instituty přidali i obrovské množství českých odkazů, což knihu dělá pro české (ne)vegany poutavější a hlavně použitelnější.

Samotné recepty jsou obrazem mnohaleté zkušenosti šéfkuchaře, který na svých kulinářských show a v restauracích vaří už přes pět let ryze vegansky. Recepty lahodí oku a podle surovin zahřejí i na jazyku. Suroviny použité v receptech se již v České republice dají běžně sehnat, stačí navštívit prodejny zdravé výživy.

Osobně jsem byla složením receptů trošku zklamána, neboť bych v německé kuchařce nečekala tolik exotických potravin, a rovněž některé recepty jsou na suroviny až příliš náročné a drahé, čímž může mnohé kuchařské experimentátory odradit od vyzkoušení.
Teď ale k pozitivům. Kniha obsahuje přemíru receptů, které zajisté v brzké době vyzkouším. Stihla jsem již vyzkoušet křupavé bylinkové smaženky a boloňské špagety se zelenou špaldou.

Boloňské špagety byly sázkou na jistotu, zelenou špaldu mám velice ráda a její kouřová chuť v receptu směle nahradila výraznou chuť masa, přičemž výsledný pokrm byl lehký a chutný.

boloňské špagety

U smaženek nastal trošku problém, nemohla jsem sehnat moučné brambory (varný typ C), a proto mi těsto na placičky nedrželo pohromadě tak, jak by mělo. Ale ani to mě nevyvedlo z míry, přidala jsem 2 lžíce chia semínek a 2 lžíce špaldové mouky a rázem mělo těstíčko požadovanou konzistenci. Místo veganské zakysané smetany jsem smaženky přeložila a plnila rajčaty a bylinkovým tofu. A musím říct, že jsem díky této kuchařce objevila recept na dokonalé „bramboráčky“.

smaženky

A už nyní se nemohu dočkat, až vyzkouším veganský gyros, salát caesar, křupavé čočkové kuličky, cizrnový burger, dýňové chipsy, venkovský zimní jablečný koláč či nedělní kynutý cop.

Související knihy

Eckmeier, Jérôme

Slovart, 2014