Říká, že měl štěstí kamarádit se s člověkem, který je pro každého jen jednou. Už tento výrok nasvědčuje tomu, že si ti dva byli opravdu velmi blízcí. Vlastně asi úplně nejbližší.

Lustig ve svém vzpomínání rozvíjí mnohá témata, neopomíná svému příteli vzdávat hold a vyprávět o dobrodružstvích, která s Otou zažil. Nesčetněkrát v knize narazíme na vyznání čisté přátelské lásky. Ačkoli to oba dva nikdy neměli lehké, osud je nerozdělil. I přesto, že v posledních letech Otova života byl již Lustig v emigraci, jejich přátelství nepřestalo trvat. Napsali si za tu dobu mnoho dopisů, a i když spolu nebyli fyzicky, duševně spolu trávili každou volnou chvilku.

Nedokázal je roztrhnout ani fakt mnohem horší, a to Otova nemoc – maniodepresivní psychóza. Byl posledních několik let svého života mnohokrát v psychiatrické léčebně. Příliš mu z života nezůstalo, víceméně všichni jeho přátelé ho opustili. Nikdo z nich asi neměl sílu pomáhat trápícímu se člověku. A právě tím naplnili rčení, které říká: směj se a celý svět se bude smát s tebou, plač a budeš plakat sám. O to cennější se pro známého spisovatele a sportovního redaktora stalo přátelství s Lustigem. Ten totiž svého přítele nezradil a byl to dokonce on, kdo Otu v jeho stavech záchvatu vozil do léčebny.

V knize autor čtenáře seznamuje s těžkým osudem člověka, který ačkoli sám nebyl v koncentračním táboře, byl válkou ovlivněn až příliš. Život, který prožíval, jí byl přímo prosáknutý. Jeho rodina s židovskými kořeny jí byla velmi ovlivněna a on se tak nemohl z traumat války dostat. A to byla jedna z příčin, proč se u něj projevila mučivá psychická nemoc. Říkal o ní, že mu zakaluje mozek.

Lustigovo vyprávění je poutavé, a pokud jste již měli tu čest s nějakou jeho vzpomínkovou knihou či rozhovorem s ním, jistě vás neudiví to množství vtipů, kterými je text protkáván. Lustig vtipy vždy užívá jako cosi vyššího, mluví skrz ně o něčem závažném a mnohdy má onen vtip jen dokreslovat sarkasmus a hořkost situace.

Mám-li se také vyjádřit k tvaru a výzoru publikace samotné, je nutné poznamenat, že kniha je poměrně těžká, a to ji v mých očích po praktické stránce znehodnocuje. Neřadí se tudíž mezi knihy, které si vezmete večer do postele a v pohodlí peřin je přelouskáte. Možná to jde i s ní, ale chce to mít něco „naposilováno“. Další nešťastností týkající se vzhledu knihy je její poměrně veliký formát a stejně tak písmena. Jakoby to snad měla být kniha pro prvňáčky, kteří se učí číst.

Avšak když pomineme drobné designové libůstky, kniha díky čitelnému Lustigovu rukopisu nezklame. Je velmi poučná a mnoho pasáží nutí čtenáře až k slzám, ať už to jsou zoufalé popisy Otovy nemoci či překrásná vyznání hlubokého citu mezi přáteli. Kniha disponuje těmi správnými atributy, které jí zajistí světlé literární zítřky, neboť bude pro mnohé zajímavou duševní stravou. Je v ní pro každého kousek, a seskládáno do celku, výsledný efekt je ještě hezčí a výraznější. Díky této knize pronikneme do vnitřního světa Oty Pavla a zároveň se dobře seznámíme s Arnoštem Lustigem. Mohu jen doporučit.

Související knihy

Arnošt Lustig

Mladá fronta