Albánie – Kráska se špatnou pověstí, Petr Horký a Miroslav Náplava

Kdyby se mě někdo zeptal, které z míst v Albánii mi utkvělo v paměti nejvíce, odpověděl bych bez rozmýšlení – šedesátikilometrové údolí mezi vesnicemi Hoti a Vermoshi v severní Albánii.

Od Shkoderského jezera nejprve serpentinami vystoupáte na náhorní plošinu sevřenou ze dvou stran štíty hor, když se ještě otočíte, rozloučí se s vámi odlesk vodní hladiny jezera. Pak máte před sebou deset kilometrů rovného úseku. Na jeho konci projedete vysekanou skalní bránou a ocitnete se v sedle s fascinujícím pohledem do hlubiny. Jako byste stáli uprostřed zobáčku písmene Y. Silnice odtud prudce klesá až na samé dno, konečně se narovnává a vede podél pravého břehu řeky.

Dole pod serpentinami je malé odpočívadlo, ze skály trčí dvě trubky, z nichž proudí křišťálová voda. V parných dnech zde snad všichni zastavují, aby nabrali tekutinu do láhví nebo jenom opláchnuli tvář od lepkavého potu smíšeného s prachem cest. Jedni se pořádně zapotili při jízdě dolů, druzí se osvěžují před krkolomným stoupáním.

Úsek do vesnice Tamare vede příjemnou zelení, ale krátce za ní se život mávnutím proutku vytrácí. Kolem jen kámen, v létě rozpálená výheň k zalknutí, v zimě soutěska svištící mrazivým větrem. Nebýt divoké pstruhové říčky, valící se mezi kameny, byla by to úplná říše mrtvých. Úzká rokle tvořená kolmými stěnami není nic pro klaustrofobiky. Až u vesnice Selce krajinu opět zkropila živá voda.

Silnicí vytesanou ve skále pomalu vystoupáte do „alpské“ scenérie, domky rozházené po travnatých stráních, políčka, stáda dobytka, les a především výhled na vrcholky hraničního pohoří Prokletije, kterému se taky říká Albánské Alpy. Odtud vysokohorští turisté pochodují do údolí Thethi a Valbony. Autem byste se tam trmáceli desítky kilometrů pořádnou oklikou.

Ve vesnici  Lepusha výškoměr ukazuje nejvyšší místo trasy – 1400 m. n. m. Pak už pomalu klesáte lesní cestou až ke křižovatce, vpravo můžete odbočit k hraničnímu přechodu Gusinje do Černé Hory, přímá cesta vás dovede do Vermoshi, nejsevernější vesnice Albánie, dlouho zapomenuté obce dál než na konci světa.

„Holomráz, kdo nemá teplé prádlo, spláče nad výdělkem,“ varoval jsem kamarády a vytáhl z kapsy rukavice, aby mi ke stativu nepřimrzly prsty.

Během roku a půl, co jsem tu nebyl, vyrostl u kostela pomník z černé žuly. V koloběhu dějin ty s rudou hvězdou a ideovými hesly vystřídaly vyryté seznamy obětí boje za demokracii. Na odjakživa prašnou silnici navezly náklaďáky cestářů vrstvu kamení. Při válcování povrchu stroje zničily většinu oplocení zahrad a pastvin. Jaká škoda, každá rodina měla svůj originální podpis, typický vzor a techniku různě proplétaných větví, proutí, planěk a ostnatého drátu. Za čas je nahradí standardní drátěné pletivo, původní proutěné „výšivky“ zůstanou zaznamenány jenom v archivech fotografů a filmařů.

Knihu Albánie – Kráska se špatnou pověstí vydalo nakladatelství Jota

———————————————————————————————————-

O autorech i knize:

Petr Horký a Miroslav Náplava hledali v Albánii během posledních několika let opakovaně odpovědi na řadu otázek. Jaké věno dostane albánská nevěsta? Dostává ještě dneska ženich od rodičů nevěsty během svatby kulku, aby ji mohl beztrestně zabít v případě nevěry? Proč nazýváme Albánii Zemí orlů, když je to úplná blbost? A proč do Albánie vůbec jezdit…? Připravovaný dokumentární film a kniha a připravovaný dokumentární film je opět společným projektem Nakladatelství JOTA, sdružení Camera Incognita a společnosti Piranhafilm.

Knihu si můžete koupit i v dárkovém balení  doplněném DVD s cestopisným filmem, který Vás zavede přímo do srdce podivuhodné Albánie.

Související knihy

Horký, Petr - Náplava, Miroslav

Jota, 2012