Vražda na Hallandovi – detektivka nebo román?

vrazda-na-hallandovi
Ve světě severské krimi našich knihkupeckých pultů se objevila nová kniha s neobvyklým názvem Vražda na Hallandovi. Asi nejeden čtenář si přečte titulek několikrát, aby se ujistil, že porozuměl správně. Jedná se skutečně o další ze známých detektivních příběhů?

Zarážející je už samotná obálka knihy, která hned pod vlastním názvem Vražda na Hallandovi nese drobným písmem nápis román. Podíváte-li se na objemnost díla, jste poněkud zmateni. Titulek ohlašuje detektivku a počet stran se zdá na román až příliš krátký. A tak nezbývá, než se dát do čtení a přesvědčit se na vlastní kůži, co chtěla autorka svým čtenářům sdělit.

Vražda na Hallandovi, kterou napsala dánská spisovatelka Pia Jullová, je zvláštním dílem od začátku do konce. Kniha se čte rychle, někdy si říkáte, že až příliš rychle. Přestože už jste ve dvou třetinách knihy, stále máte pocit, že jste teprve na začátku. K objasnění zločinu nemáte v rukou téměř žádné indicie. A tak jste poháněni k dalšímu čtení. S každou přečtenou větou však roste nejen vaše napětí, ale i strach, že se snad ani rozuzlení nedočkáte, neboť po pravé ruce se počet stran stále tenčí.

Vlastní příběh není žádnou složitou konstrukcí. Hlavní postavou je Bess, stárnoucí spisovatelka, žijící naprosto obyčejným životem, aspoň jak se na první pohled zdá. Jednoho rána ji na gauči v obývacím pokoji probudí nejasný zvuk. Brzy se dozvídá, že se nejednalo o prásknutí dveří, jak se zprvu chybně domnívala, ale že zvuk, který ji vzbudil, byl výstřel. Mnohem horší je zjištění, že tento výstřel zasáhl jejího dlouholetého životního partnera. Jen pár kroků před jejich domem na náměstí.

„Hallanda jsem budit nechtěla, stejně měl co nevidět vstávat. Šla jsem se vyčurat a s dekou se sesunula v obýváku na gauč. Probudila jsem se a bylo mi jasné, že mě probudil nějaký zvuk. Ale jaký? Zůstala ve mně ozvěna něčeho hodně hlasitého. Posadila jsem se, sáhla si na vlasy, pohyb, který znám z filmů, vzpamatovala jsem se a stiskla deku na kolenou. Měla jsem strach? Asi nemůžu s jistotou tvrdit, že jsem se bála, to by taky bylo šílené a prorocké, ale každopádně si vybavuju lehkou úzkost, znepokojení, něco se stalo. Že by to byly dveře, když Halland odcházel?“ (str. 10)

Kniha je rozdělena do pětatřiceti krátkých kapitol. Všechny, až na první, začínají mottem. Nejedná se však o heslo nebo známý citát, nýbrž o úryvky z knih jiných spisovatelů nebo o promluvu ze života obyčejných lidí. Setkáváme se tak s texty nejen klasických, ale i méně známých spisovatelů, stejně jako např. se slovy kartářky. Některá z těchto mott nám mohou pomoci při hledání správné interpretace následujícího textu. Jindy se zdá, že motto žádnou stopu nenabízí.

Pia Juulová je dánská básnířka, prozaička a dramatička, mimo jiné i překladatelka řady amerických a britských románů. Její díla co do obsahu nejsou nikterak obsáhlá, přesto se v Dánsku těší příznivé literární kritice. Je autorkou osmi básnických a dvou povídkových sbírek, z jejího počítače vzešly také dva útlé romány.

A právě autorčina zkušenost s poezií se projevuje v knize Vražda na Hallandovi. Po celou dobu čtení máte pocit, že autorka je na důležité informace poměrně skoupá a nechává veškerou práci s utvářením románu na čtenáři. Jakoby hlavní obsah knihy poletoval někde v domněnkách nad vlastními řádky. Bess se chová naprosto odlišně ve srovnání s tím, co by čtenář od hlavní postavy očekával. Nesnaží se za každou cenu vypátrat, co se stalo jejímu příteli. Dokonce se může zdát, že ji to nejspíš ani příliš nezajímá. Bess si žije vlastním životem. Životem bez Hallanda, bez svého druha. A tak postupně odkrýváme i její stinné stránky. Nepovedený vztah s dcerou, který by Bess asi ráda nějak napravila. Problematický vztah s umírajícím dědečkem. Bessiny činy porušující konvence truchlící vdovy. Sama Bess pak zjišťuje, že možná Hallanda pořádně ani neznala, jelikož na svých cestách nebydlel po hotelech, ale měl pronajatý pokoj u jiné ženy, o které neměla nejmenší tušení.

„Když jsem si teď ten atlas nesla na gauč, vypadl z něj lísteček. Hallandovou rukou na něm stálo: Apus apus. Četla jsem. Rorýs obecný tráví většinu života ve vzduchu. Potravu a materiál na hnízdo nalézá v letu; ve vzduchu dokáže pít i se koupat a je znám tím, že na křídlech rovněž nocuje. Za normálních okolností rorýs ustává v letu, jen když vyvádí mladé. Poté, co mláďata opustí hnízdo, nezřídka bez ustání létají celé tři roky, pak se vracejí zpátky, aby si sama postavila hnízdo. Já. Já, co to mělo znamenat? Já? Ten krátký text jsem přečetla znovu nahlas a připadalo mi, že zní jako poezie, to mě naplnilo radostí i zármutkem, jenže Halland nebyl básník a co tam stálo, byla jistě pravda. Ale já? „Jdi někam!“ zařvala jsem. „Jdi už někam!“ (str. 132)

Asi není potřeba zdůrazňovat, že ani rozuzlení knihy nebude úplně tradiční. Někoho nechá klidným a jiného možná trochu pohorší. Rozhodně můžeme říci, že překvapí. Přestože Vražda na Hallandovi není klasickou detektivkou a i o románu by se dalo pochybovat, za přečtení určitě stojí. Knihu přece netvoří jen závěr, ale celý její obsah, který je v tomto případě povedený.

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizeVražda na Hallandovi

Juulová, Pia

Kniha Zlín, 2014

Napsat komentář