Ve své oficiální autobiografii Alex Ferguson shrnuje svou úspěšnou kariéru a vzpomíná kromě jiného na hráče, které si do mužstva vybral a jimž pomohl k přestupům za nevídané částky (Ronaldo, Beckham, Rooney a mnoho dalších). Samozřejmě se nevyhýbá ani hodnocení svých rivalů mezi trenéry. Jeho jasný, srozumitelný a vtipný text vás určitě dostane.

Knihu Alex Ferguson: Můj příběh přináší nakladatelství Mladá fronta

Ukázka z knihy

Semínka mého rozhodnutí ukončit kariéru byla zaseta v zimě roku 2012. Kolem Vánoc získala tato myšlenka v mé hlavě ostré a jasné obrysy: „Hodlám skončit.“

„A proč to chceš udělat?“ podivila se Cathy.

„Minulou sezonu jsme přišli o titul v posledním kole a znova už bych to zažít nechtěl,“ svěřil jsem se jí. „Jenom doufám, že letos se nám podaří ligu vyhrát a že se probojujeme do fnále Ligy mistrů nebo Anglického poháru. To by bylo skvělé rozloučení.“

Cathy, jíž v říjnu zemřela sestra Bridget a dosud se snažila s tou‑ to bolestnou ztrátou vyrovnat, záhy souhlasila, že je to správná volba. Její pohled byl takový, že pokud chci dělat v životě něco jiného, pořád jsem na to ještě dostatečně mladý. Ze smlouvy mi vyplývala povinnost oznámit klubu do 31. března, pokud bych se rozhodl v létě odstoupit.

Shodou okolností mi jednu únorovou neděli zavolal David Gill a zeptal se, jestli by mě nemohl přijet domů navštívit. V neděli odpoledne? „Vsadím se, že chce složit funkci výkonného ředitele,“ poznamenal jsem. „Buď to, anebo dostaneš padáka ty,“ dodala Cathy. David mi oznámil, že na konci sezony hodlá odstoupit z pozice výkonného ředitele. „To mě podržte, Davide,“ řekl jsem. A hned jsem mu sdělil, že jsem dospěl k témuž rozhodnutí.

V následujících dnech mi David zavolal, že prý mám čekat telefonát od Glazerových. Když přišel, ubezpečil jsem Joela Glazera, že moje rozhodnutí nijak nesouvisí s tím, že se chce David vzdát každodenních řídicích pravomocí. Vysvětloval jsem, že jsem se rozhodl už přes Vánoce. Objasňoval jsem mu důvody. Říjnové úmrtí Cathyiny sestry nám změnilo život. Cathy si připadala osamělá. Joel to pochopil. Dohodli jsme se na schůzce v New Yorku, na níž se mi pak odchod do penze pokusil vymluvit. Řekl jsem mu, že si jeho snahy cením, a poděkoval jsem mu za podporu. Vyjádřil mi vděčnost za všechno, co jsem vykonal.

Jelikož nebyla sebemenší naděje, že bych změnil názor, stočila se řeč na to, kdo by mě mohl nahradit. Na tomto jméně jsme se jednohlasně shodli – měl to být David Moyes.

Posléze se k nám připojil i sám David, abychom se mohli pobavit o tom, kdy by mohl být k dispozici. Pro Glazerovy bylo důležité, aby po ofciálním oznámení konce mé kariéry nenásledovalo dlouhé období spekulací. Přáli si, aby se nový muž ujal své funkce v řádu několika dní. (David Moyes byl z pozice trenéra odvolán 22. 4. 2014, pozn. red.)

Mnoho Skotů má v sobě jakousi zarputilost: pevnou vůli. Když už opouštějí Skotsko, zpravidla pouze z jednoho jediného důvodu. Být úspěšní. Skoti neodcházejí proto, aby prchli před minulostí. Stěhují se pryč proto, aby si polepšili. Je to vidět po celém světě, zejména v Americe a Kanadě. Opustit rodnou hroudu znamená určité předsevzetí. Není to maska, je za tím odhodlání něco dokázat. A tato skot‑ ská zarputilost, o které občas ostatní mluví, se týkala i mě.

Skot v cizině nepostrádá humor. Davidu Moyesovi nechybí důvtip. V zaměstnání však Skoti přistupují k práci s nesmírnou zodpovědností, což je neocenitelná vlastnost. Lidé mi často říkali: „Nikdy jsem si nevšiml, že byste se při utkání usmál.“ A já na to: „Nejsem tam od toho, abych se usmíval, jsem tam od toho, abych ten zápas vyhrál.“

Část těchto rysů má i David. Znal jsem poměry v jeho rodině. Jeho otec, David Moyes starší, byl trenérem v Drumchapelu, kde jsem jako kluk hrával. Vyzařuje z nich jakási rodinná pohoda. Neříkám, že je to důvod někoho angažovat, ale je příjemné vidět dobré základy u člověka dosazeného do tak vysoké funkce. Z Drumchapelu jsem odešel roku 1957, tehdy byl David senior ještě mladý kluk, takže jsme spolu přímo do styku nepřišli, ale prostředí u nich jsem znal.

Glazerovým se David zamlouval. Hned od počátku na ně udělal dojem. První věcí, která je na něm bezpochyby upoutala, je to, že mluví na rovinu. Hovořit upřímně sám o sobě je opravdu ctnost. A abych rozptýlil případné nejasnosti, v žádném případě bych se Davidovi do práce nemíchal. Proč bych měl po sedmadvaceti letech v trenérské funkci ještě chtít zasahovat do věcí kolem fotbalu? Nazrál čas, abych tuto životní kapitolu jednou provždy uzavřel. Stejně tak Davidovi nečinilo potíže navázat na naše tradice. Dovedl výtečně rozpoznat talent a svého času dokázal s Evertonem předvádět bezvadný fotbal, když dostal možnost přivést vyšší hráčskou kvalitu.

Říkal jsem si, že ukončení kariéry nebudu nijak litovat. To se nezmění. Po sedmdesátce to s člověkem může velmi snadno jít rychle z kopce, tělesně i duševně. Já měl ovšem zase plné ruce práce hned od okamžiku, kdy jsem odstoupil, věnoval se projektům v Americe i jinde. Nehrozilo mi riziko, že bych propadl nečinnosti. Hledal jsem nové výzvy.

Mladá fronta má dobré renomé ve všech oblastech knižní produkce, především v próze a poezii. Kvalitní knižní tituly najdete nejen v tradičních knižních edicích – Kolumbus, Květy poezie, Moderní světová próza, Jednorožec, Ikaros, Lidé a Země a Multiřada, ale i v dalších zajímavých mimoedičních projektech.

Související soutěž

Soutěž o 5 životopisů Alex Ferguson: Můj příběh

21. 6. 2014 - 4. 7. 2014

Přejít na stránku soutěže

Související knihy

Ferguson, Alex

Mladá fronta, 2014